Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IVojenská strategie3Morální sílyMorální síly tvoří zároveň antitezi a doplnění fyzických sil za války. V rámci klasické válkyse její morální složka vztahuje téměř výlučně na ozbrojené síly. Za moderní války, včetně válkytotální a nepřímých strategií, se morální síly vztahují jak na civilní, tak vojenskou složkua ovlivňují ozbrojené síly i obyvatelstvo a vlády.Morální síly se v zásadě týkají bojovníků. Morálka bojovníka ovlivňuje jeho vůli, nadšenía odolnost v boji. Přispívá k soudržnosti jeho jednotky, obecně nazývané bojový duch (espritde corps). Stejná národnostní, jazyková, náboženská nebo kmenová pouta podporují solidarituv rámci jednotky. Vnitřní soudržnost, sebedůvěra a víra v kamarády je udržována, posilovánakázní, výcvikem a zkušeností. Morálka vojáka je ovlivňována fyzickými a psychologickýmiprvky, jejichž účinky se silně projevují v extrémních podmínkách, při napětí, únavě a strádánívšeho druhu za bojových situací. Dobré zdravotnické zabezpečení, přiměřená strava, pravidelnézásobování, dostatečný spánek, dobrá ochrana proti chladu, vlhku a horku jsou významnéfaktory, které přispívají k ochraně a dobré kondici vojáka. Naproti tomu frikce (tření, zadrhávání),ať je jejich povaha jakákoliv, mají ve válce všeobecně za následek demoralizaci jednotek.Úlohou velitele je minimalizovat jejich vliv na psychiku anebo využít těchto velmi nepříznivýchokamžiků k pozvednutí morálky svých jednotek.Morálka jednotek působí odlišně v různých situacích, zejména podle ofenzivní nebo defenzivnípovahy tažení, v nichž jsou ozbrojené síly zasazeny. Za ofenzivního tažení je morálkavojáka citlivější. Ofenzivní války jsou všeobecně vedeny daleko od základen a často na nepřátelskémúzemí, kde porážky, především opakované, mají velmi nepříznivé účinky na morálkuozbrojených sil. Nepřetržité znepokojování, jemuž může být voják vystaven ze strany guerilly,ovlivňuje jeho morálku, přičemž se jeho účinky akumulují. Hromadný odpor nepřátelskéarmády v rámci střetnutí klasického typu může náhle změnit vůli celého kontingentu vojsk.Obrana na vlastním území, ve známém terénu, spojená se silným citem solidarity a s láskouk vlasti a podporovaná vůlí lidu, obsahuje velké a trvalé morální rezervy pro ty, kteří vedouobranné operace.Bojová morálka, jejíž význam je (podle Napoleona) třikrát větší než význam fyzických sil,zaujímá významné místo ve všech strategiích. Válka je především střetáváním dvou vůlía teprve potom střetáváním dvou fyzických sil. Cílem strategie v jejích různých formáchje přinutit protivníka, aby se podřídil naší vůli. V rámci nepřímých strategií pak psychologickýrozvrat protivníka, dosažený všeobecně jeho morálním zhroucením, fyzickým a politickýmvyčerpáním, má tendenci snížit nebo zcela zničit na kratší či delší dobu jeho vůlik pokračování v boji.Revoluční války, stejně jako války totální, vtahují do hry morální síly celého obyvatelstva, nikolipouze ozbrojených sil. Jestliže obyvatelstvo podporuje válečné úsilí, stává se zároveň významnýmcílem. Oslabení vůle obyvatelstva k pokračování ve válce může být osudné pro akcejeho armády. Psychologické rysy celého národa a tím spíše prostředky pro manipulaci s nímje poměrně nesnadné postihnout. Účinek hromadného leteckého bombardování obyvatelstvaje tedy předmětem sporů. Strategické doktríny z doby mezi dvěma světovými válkami tvrdily,že bombardování měst musí zničit vůli celých národů k boji. Zkušenosti z druhé světové válkyto však nepotvrdily; účinky byly opačné, než se předpokládalo. Zkušenosti z revolučníchválek po roce 1945 zdůrazňují úlohu morálních sil v rámci zápasu za národní osvobození.Války v Indočíně a Vietnamu rovněž zdůraznily význam morálky, na který se v období závodůve zbrojení a rychlého technologického pokroku zapomínalo. Tyto konflikty, v nichž proti soběstály v téměř ideální formě síly fyzické a síly morální, dokázaly, že z dlouhodobého hlediska48