Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIVojenská strategie4Mahanovy práce měly velký ohlas – mimo jiné motivovaly americkou administrativu k budovánísilných námořních sil a podobný vliv měly i na německého císaře Viléma II. a jehoprogram výstavby německého námořnictva. Přes svůj velký význam je však jeho dílo psánovelmi komplikovaným jazykem, což je mimo jiné dáno jednak jeho elitářským akademickýmpřístupem, jednak skutečností, že se jedná o kompilaci akademických přednášek a nikolivo souvislou monografii.Alfred von Schlieffen (1833–1913)Německý polní maršál a náčelník generálního štábu císařské armády v letech 1891–1906.Významný vojenský teoretik a stratég pokládaný za prvního teoretika bleskové války, kterýovlivnil rozvoj vojenství nejen v Německu, ale i v celosvětovém měřítku. Prosazoval překvapivéa rychlé zahájení války, které umožní soustředit uskupení rozhodujících sil do prvníhostrategického sledu s dosud nerozvinutým protivníkem. Prioritou bojové činnosti se nemělostát obsazení nepřátelského území, ale zničení jeho hlavních ozbrojených sil. Za jeho vedeníbyl vypracován v roce 1905 plán útočné bleskové války vůči Francii, který měl eliminovat rizikovleklého konfliktu na dvou frontách. Své teoretické přístupy a názory prezentoval ve studiiCannae, která měla velkou odezvu nejen v německém prostředí, ale i v anglosaském světě.Jeho teoretický odkaz se stal inspirací pro útočné a manévrové pojetí boje německých armádv obou světových válkách.Ferdinand Foch (1851–1929)Francouzský maršál, náčelník generálního štábu francouzské armády za první světové válkya vrchní vojenský velitel sil Dohody. Významný vojenský teoretik, hlavní představitel francouzskévojenské školy z přelomu 19. a 20. století (velitel vojenské akademie Ecolé de Guerre)a tvůrce vojenské strategie. Mezi hlavní zásady jeho strategických myšlenek náleží: zásadaekonomie sil, volnost jednání, aktivní ráz bojové činnosti, soustředěné údery (tzv. teorie vyhlazování),vedení útočných operací menšího rozsahu (tzv. teorie vysílení) a geografická východiskavojenské teorie (neexistence obecně platné vojenské teorie pro všechny mocnosti).Základní formou vedení války je podle něj útočný boj, který je zároveň rozhodujícím prvkemválky a musí mu být podřízena jak zvolená taktika, tak strategie. Foch byl obdivovatelema zastáncem myšlenek von Clausewitze a společně s ním považoval boj za rozhodující prvekválky, jemuž musí být podřízena nejen taktika, ale i strategie. Je autorem knih Zásady války(Des Principes de la Guerre; 1903) a Vedení války (De la Conduite de la Guerre; 1904).John Frederick Charles Fuller (1878–1966)Britský generál, účastník anglo-búrské války v roce 1899 a první světové války, uznávaný taktika strategický myslitel. Vynikl zejména jako autor teorie o vedení války malými, moderními,mobilními a profesionálními armádami schopnými rozhodujícího úderu, které odráželyzkušenosti ze světového konfliktu. Je považován za prvního teoretika tankové a mechanizovanéválky, třebaže jeho zásady nebyly nikdy plně aplikovány. Zastával názor, že vítězstvív moderních konfliktech bude plně záviset na technické a materiální převaze, zatímco podílostatních faktorů bude minimální.Publikoval více než třicet knižních děl, v nichž se snažil obsáhnout celou oblast vojenství.70