Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

strategie přelomu 20. a 21. stoletíIIIStrategická koncepce NATO z roku 1999Summit Severoatlantické aliance, který se konal v dubnu 1999 ve Washingtonu u příležitosti50. výročí jejího založení, přijal doposud stále platnou Strategickou koncepci NATO. Tentodokument reagoval v době svého vydání na změny, které se udály od přijetí první aliančnístrategické koncepce po ukončení studené války v roce 1991.Zatímco koncepce z roku 1991 se ještě zaměřovala na primární úkol NATO, tj. kolektivníobranu před útokem na alianční území podle článku 5 Washingtonské smlouvy, a málo předpokládalaoperace mimo území členských států, bezpečnostní prostředí a role NATO se v následujícímobdobí dramaticky změnily. Aliance především podnikla první operace mimočlánek 5 Washingtonské smlouvy 120 . Výrazně také rozšířila svůj záběr a spolupráci s bývalýmiprotivníky a ostatními zeměmi v euroatlantické oblasti. Strategická koncepce NATOz roku 1999 proto již počítá s eventuálními operacemi aliance mimo článek 5 Washingtonskésmlouvy.Strategická koncepce z roku 1999 zopakovala trojí hlavní poslání aliance: sloužit jako fórumpro konzultace, zajišťovat kolektivní obranu a podílet se na šíření demokracie (a tím předcházetkonfliktům). K těmto základním úkolům přibyly i úkoly nové – zvládání krizí (crisis management),včetně operací na prevenci konfliktů, a partnerství, zahrnující dialog a spolupráci s ostatnímizeměmi v euroatlantické oblasti. Ve srovnání s koncepcí z roku 1991 se téměř nezměnilapasáž pojednávající o jaderných silách aliance. NATO vidí použití svých jaderných zbraní jakokrajně vzdálené a uvádí, že tyto zbraně již nejsou namířeny proti žádné konkrétní zemi.Aliance v koncepci rovněž pojmenovala nové hrozby. Ty budou přicházet z více směrů a budoutěžko předvídatelné. Půjde o útlak, etnické konflikty, ekonomické krize, hroucení politickýchsystémů, šíření zbraní hromadného ničení, regionální krize na okraji teritoria aliance,územní spory, etnické a náboženské soupeření, neúspěšné reformy v některých (předevšímslabých) státech, porušování lidských práv a rozpad států. Dnešní globální hrozba číslo jedna– terorismus – je zmíněna jen okrajově, spolu se sabotážemi, organizovaným zločinem a přerušenímdodávek životních surovin.Velký význam přisoudila v koncepci aliance rozvíjení vztahů s partnerskými zeměmi (tj. členskýmizeměmi Euroatlantické rady partnerství – Ruskem, Ukrajinou) a středozemními státyv rámci tzv. středozemního dialogu, včetně politických kontaktů, konzultací a praktickýchvojenských cvičení. Důležitým rozměrem pro politickou a vojenskou transformaci NATOse stalo přijímání nových členů (před summitem ve Washingtonu se novými členy stali tři bývalínepřátelé aliance ze zrušené Varšavské smlouvy – Česká republika, Polsko a Maďarsko).Podle koncepce musí aliance zajistit kolektivní obranu a vést operace na řešení krizí, někdys krátkou varovací dobou a daleko od domova i mimo alianční území. Vojenské síly musí býtinteroperabilní (to znamená, že armády různých zemí musí být schopny spolu účinně spolupracovat)a musí mít odpovídající doktríny a technologie pro komplexní a společné operace.Operací se mohou také účastnit partnerské země nebo jiné nečlenské země NATO. Pro úspěchoperace je klíčová interakce mezi silami aliance a civilními aktéry (vládními a nevládnímiorganizacemi).6120 Strategická koncepce 1999 byla přijímána v době realizace operace Allied Force (letecké bombardování režimuSlobodana Miloševiče v bývalé Jugoslávii jako reakce na humanitární krizi v Kosovu). Spojenci v ní zastřeněpopsali, že NATO použilo sílu i bez mandátu RB OSN.159