Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIVojenská strategie4druhů zbraní z pásma bezprostředního dotyku obou vojenských koalic a snížení koncentraceozbrojených sil a výzbroje v tomto pásmu na dohodnutou minimální úroveň. Státy Varšavskésmlouvy v doktríně dokonce deklarovaly i nenormálnost rozdělení Evropy na vojenské blokystojící proti sobě a vyzývaly k současnému rozpuštění Severoatlantické aliance a Varšavskésmlouvy a vytvoření komplexního systému mezinárodní bezpečnosti.Vojensko-technická část doktríny zdůrazňovala připravenost a odhodlání států Varšavskésmlouvy k obraně „socialistických vymožeností“ před případným agresorem, čímž se myslelyUSA a země NATO. Apelovalo se v ní na nutnost udržovat vysokou bojovou připravenost a pohotovostozbrojených sil států Varšavské smlouvy, a to pro případ, že budou napadeny agresoremze Západu. Pokud se to stane, zasadí tomuto agresorovi drtivý úder. Dále zde bylo konstatováno,že hrozba visící nad SSSR a dalšími státy socialistického společenství neslábne, ale naopak roste.Zdůrazňovala se zde nutnost připravovat stát a jeho ozbrojené síly k obraně, k odražení možnéagrese, nutnost připravovat orgány velení a vojska k vedení nejen obrany, ale i rozhodného útokuv rámci drtivého úderu. Tato bezesporu ostrá vyjádření, která ve své podstatě stírala politickédeklarace obsažené v politické části doktríny, byla zdůvodňována a legalizována neexistencí politickéhomechanismu v zajišťování evropské bezpečnosti. Byl proto obhajován vojenský mechanismus,o který se bylo nutné opřít při zajišťování evropské bezpečnosti.Jistou zajímavostí byl i návrh členských států Varšavské smlouvy členům NATO, aby bylyvzájemně konzultovány a porovnány vojenské doktríny obou aliancí, analyzován jejich charakter,společně posouzen směr jejich dalšího vývoje, odstraněna léty nahromaděná vzájemnápodezřívavost a nedůvěra, dosaženo oboustranně lepšího chápání záměrů a zabezpečeno, abyvojenské koncepce a doktríny vojenských bloků a jejich účastníků spočívaly na obrannýchprincipech.4.4 Jaderná strategieObjevení a vývoj nukleárních zbraní byly pro oblast vojenské strategie bezpochyby největšíudálostí 20. století. Vývoj jaderné zbraně přinesl zásadní změny do všech oblastí vojenské činnosti– od strategického uvažování přes konstrukci zbrojních systémů až po přípravu jednotlivce.Po konci druhé světové války ještě byly jaderné zbraně považovány ze legitimní zbraňa tehdejší armády si musely vypracovat a osvojit způsoby vedení bojové činnosti za změněnýchpodmínek. Přestože pravděpodobnost jaderného konfliktu od té doby klesala (díkyzvýšení účinku, dosažení rovnováhy v arzenálech a morálním omezením), armády muselya musí být na tuto možnost připraveny.Ačkoliv již v první světové válce byly masově nasazeny chemické zbraně hromadného ničení,teprve vývoj nukleární technologie přinesl v oblasti strategie skutečnou revoluci. Ochranaproti biologickým či chemickým zbraním vyžadovala především opatření na nižší úrovni,ale závažnější změny do strategických koncepcí nepřinesla. Se vznikem jaderné zbraně takésouvisí vstup civilních teoretiků do oblasti strategie a vznik samotných strategických studií.Jaderné zbraně podnítily nebývalý rozvoj strategické teorie, které však bylo právem vyčítáno,že se jedná o pouhé teoretizování, neboť zde neexistují reálné příklady, na nichž by mohla býttestována.Jedním z nejvýznamnějších počinů raného období jaderné strategie byl sborník The AbsoluteWeapon, který editoval Bernard Brodie. Ve sborníku byl nastíněn dopad existence nukleárních110