Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIVojenská strategie5Významným faktorem, který měl vliv na formování československého strategického myšlenía koncipování vojenské strategické koncepce devadesátých let 20. století, byla dislokacevojsk v Evropě, která dostala po strukturálně politických změnách ve východoevropských zemíchzcela novou vojenskopolitickou podobu. Od zrušení Varšavské smlouvy existuje dodnesv Evro pě jediná vojenská aliance – NATO. Novou, výraznou změnu v její strategické koncepci,spolu se změnami v chování této aliance, přinesl listopadový summit (1991) v Římě. Přednězde bylo konstatováno, že aliance nemá konkrétního (definovaného) nepřítele, který by mělv úmyslu napadnout kteréhokoli jejího člena. Nicméně Evropa i v této době byla ještě dalekood trvalé bezpečnosti. Vnitřní konflikt v Jugoslávii byl výmluvným příkladem toho, kamaž může vést eskalace společenských, hospodářských, náboženských a národnostních problémů.Oblastmi nacionálního, sociálního a ekonomického napětí byl nejen Balkán, ale i jinéoblasti. Mimořádně složitá problematika tamní nestability měla také vliv na československouvojenskou strategii. V řadě těchto zemí (Jugoslávie, Náhorní Karabach, Abcházie, Kyrgyzstánaj.) vzájemné politické, náboženské i jiné nesnášenlivosti přecházely do konfliktních situací.Řešení těchto situací bylo v mnoha případech velmi obtížné až nemožné i při veškeré snazeo jeho zprostředkování mezinárodními organizacemi. Tyto skutečnosti si vynutily přijetí novéstrategie NATO, která pak byla z objektivních příčin (v dané době nečekaných) nebo v důsledkuvzniku Společenství nezávislých států znovu modifikována. V tomto dokumentu (strategiiNATO) je vyjádřena skutečnost, že neexistuje konkrétní hrozba z Východu. Termín „hrozba“,který v minulosti hrál významnou úlohu, byl nahrazen termínem „riziko“. Rizika tohoto obdobíbyla mimo jiné spojena jednak s tím, že se po zániku SSSR rozšířil počet států vlastnícíchjaderné zbraně, jednak s výbušnými společenskými, ekonomickými a národnostními problémyv různých regionech. Bezpečnostní politika – politika kontroly zbrojení a odzbrojení(stanovení zbraňových limitů apod.) – sloužila především k řešení vztahů mezi Východema Západem, respektive mezi NATO a Varšavskou smlouvou. Po roce 1990 se situace postupněněkolikrát zcela změnila. Zásadní změnou ve vojenské strategické koncepci České republikya pojetí strategického myšlení bylo však přistoupení České republiky do NATO.Seznam použité literaturyArmáda a národ. Praha: Národní rada Československá – nakl. L. Mazač, 1938.CLAUSEWITZ, Carl von. O válce. Brno: Bonus A, 1996. ISBN 80-85914-27-1.Československá vlastivěda. Díl V. – Stát. Praha: Sfinx, 1931.GAVET, André. Umění velitelské. Velitelské zásady pro důstojníky všech hodností.Praha: Vědecký ústav vojenský, 1922.JANDERKA, Richard. Vojenská strategie. Brno: VA, 2001.KUBEŠA, Milan. Strategie obrany státu a vojenská strategie. Brno: VA, 1994.MASARYK, Tomáš G. Cesta demokracie. Soubor projevů za republiky, 1918 až 1920.Praha: Čin, 1933.MASARYK, Tomáš G. Cesta demokracie. Soubor projevů za republiky, 1921 až 1923.Praha: Čin, 1934.MASARYK, Tomáš G. Světová revoluce za války a ve válce 1914 –1918. Praha: Čin, 1938.MIKA, Janusz. Strategie ve Vojenském ústavu vědeckém. In Věda a armáda, věda a válka1914–2004. Masarykův ústav AV ČR, ÚSS UO v Brně, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR.132