Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

strategieI1.1 Definice strategieDefinice strategie (a taktiky) se vyvíjely pod vlivem sociálních, politických a vojenských přeměn.Počet definic se zvyšoval, docházelo k jejich upřesňování, aniž by však nutně přispívalyk rozšíření znalostí strategického fenoménu. Dnes můžeme rozlišovat mezi klasickými definicemistrategie a moderní formulací, která chce být širší a současně přesnější.Clausewitz považuje strategii za „…používání bojů pro účely války. Strategie stanoví plán válkya ve funkci příslušného účelu volí řadu akcí vhodných k jeho dosažení, vypracovává plányrůzných tažení a organizuje v jejich rámci různé boje“. Taktika je podle něho považovánaza „ používání ozbrojených sil v boji“. 3 Ve 20. století charakterizuje Liddell Hart strategii v jednoduchédefinici jako „umění rozdělit a použít vojenské prostředky pro dosažení politickýchcílů“. 4 Rozlišuje však mezi „strategií“ a „globální strategií“ (Grand Strategy), přičemž účelemglobální strategie je podle něho využití všech zdrojů národa pro dosažení politického cíleválky.Francouzský generál André Beaufre je autorem moderní definice strategie jako „umění ovládatdialektiku vůlí používající sílu k vyřešení svého konfliktu“. Všeobecnou myšlenkou dialektikyvůlí je úsilí „dosáhnout rozhodnutí vytvořením a využitím takové situace, která rozvrátí morálnístav protivníka natolik, že bude nucen přijmout podmínky, které mu chceme vnutit“. 5Lucien Poirier charakterizuje ve své definici strategii jako soupeření, jde však ještě dálea říká: „Strategie je dialektikou zúčastněných sil použitých pro dosažení stanovených cílů jakoprostředků politiky. Je také dialektikou volností jednání nezbytných pro dosažení politických cílů.Konečně je také dialektikou vůlí používaných k vyřešení konfliktů o koexistenci. Strategie je systémemtěchto tří dialektik.“ 6Ve francouzsko-českém sborníku strategických, taktických a logistických pojmů je strategiedefinována jako „umění a věda o synchronizovaném a integrovaném vývoji a použití prostředkůnárodní síly pro dosažení národních a nebo mezinárodních cílů na bojišti“. 7 Ve druhém díletéhož dokumentu je pak strategie definována z pohledu jejího zařazení v rámci vojenskéhoumění jako „součást vojenského umění zkoumající objektivní zákonitosti přípravy a vedení válkystátem (koalicí států) a vedení strategických operací“. 8Na druhé straně Atlantiku například Colin Gray ve své známé definici říká, že strategie je „teor iea praxe užití nebo hrozby užití organizovaného násilí pro politické účely“. 9 Podle tohoto pojetí lzetedy strategii jednoduše definovat jako „užití vojenské síly k dosažení politických cílů“. 1013 CLAUSEWITZ, Carl von. O válce. Brno: Bonus A, 1996.4 LIDDELL HART, B. H. Histoire mondiale de la stratégie. Paris: 1962, 1998.5 BEAUFRE, André. Introduction à la strategie. Paris: 1963, 1998.6 POIRIER, Lucien. Essai de stratégie theorique. Paris: 1982.7 Francouzsko-český sborník strategických, taktických a logistických pojmů: 1. díl. Praha: MO ČR, 2006.8 Tamtéž, 2. díl.9 GRAY, Colin S. Modern strategy, New York: Oxford University Press, 1999.10 BAYLIS, John, WIRTZ, James J. Introduction, s. 3. In BAYLIS, John, WIRTZ, James J., GRAY, Colin S., COHEN,Eliot. Strategy in the Contemporary World. Second edition. Oxford: Oxford University Press, 2007.11