Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIVojenská strategie4Strategie jaderného konfliktuV padesátých letech vystoupily USA s tzv. doktrínou masivní odvety, která vycházela z mezinárodnísituace první poloviny padesátých let. Doktrína masivní odvety měla především odraditSSSR od útoku na státy západní Evropy. USA si udržovaly nad SSSR významný náskokjak v počtu jaderných zbraní, tak i jejich nosičů (strategické bombardéry). Naopak rozloženíkonvenčních sil v Evropě, kde reálně hrozil konflikt mezi Východem a Západem, vyznívalove prospěch SSSR a jeho spojenců. USA deklarovaly, že budou na přesněji nespecifikovanévojenské akce protivníka reagovat mohutným úderem jaderných sil. Vzhledem k výrazné převazev oblasti nukleárních sil si mohly tento velmi tvrdý postoj dovolit.S rozvojem sovětských nukleárních kapacit a zařazením mezikontinentálních raket však ztrácelamasivní odveta na věrohodnosti. USA neodstrašovaly jen bezprostřední napadení vlastníhostátu, ale i napadení spojenců v Evropě. Výše zmíněná situace, kdy stát odstrašuje nejen vlastnínapadení, ale zavazuje se i k ochraně spojenců, je označována jako rozšířené odstrašení. Ve chvíli,kdy SSSR získal dostatečné schopnosti k provedení mohutného odvetného úderu, bylo legitimníotázkou, zda by USA obětovaly vlastní zem kvůli obraně například západního Německa. O tomse dalo úspěšně pochybovat, a tím byla i zpochybněna věrohodnost celé doktríny masivní odvety.Nedůvěryhodnost odstrašení ze strany USA vedla Velkou Británii a Francii (kromě dalšíchfaktorů) ke snaze o zajištění bezpečnosti prostřednictvím vlastního nukleárního arzenálu.V šedesátých letech reagovaly USA přijetím strategie pružné reakce (flexible response) nebolitaké omezené jaderné války. Jedná se o strategii, která předpokládá, že na omezený útok budereagováno podobnými prostředky, a USA tak ustupují od masivní odvety, která již nebylaudržitelnou alternativou. Strategie pružné reakce znamenala rozvoj taktických nukleárníchsil, které by byly využitelné v omezeném nukleárním konfliktu. V případě ozbrojeného konfliktuv Evropě by bylo možné reagovat prostřednictvím taktických nukleárních zbraní zaměřenýchna vojenskou sílu, což by automaticky neznamenalo vzájemné naprosté zničení USAa SSSR. Samotný koncept omezené nukleární války se stal předmětem pochybností a kritiky.Není totiž jasné, zda je možné udržet jaderný konflikt v omezených mezích. Lze si totiž stejnědobře představit variantu, kdy po prvním nasazení nukleárních zbraní dojde k rychlé eskalacikonfliktu až k provedení úderu strategických nukleárních sil. 64Protiraketové systémy a omezování nukleárního arzenáluDosažení vzájemně zaručeného zničení otevřelo cestu k rozhovorům obou supervelmocínad možnostmi omezení závodů ve zbrojení. Ve chvíli, kdy oba protivníci disponují dostatečnýmarzenálem k odstrašení prvního úderu, již nemělo smysl dále pokračovat v nákladnémnavyšování arzenálu nukleárních zbraní. V takovém případě hovoříme o tzv. strategické stabilitě,protože vzájemné odstrašení a hrozba vlastního zničení utvářejí stabilní prostředí, kdese ani jeden z aktérů neodhodlá k významnému útoku na svého protivníka. Udržení strategickéstability bylo jedním z cílů rozhovorů o omezení zbrojení vedených od konce šedesátýchlet. Cílem rozhovorů bylo stanovit racionální limity množství rozmístěných nukleárních hlavica nosičů. Dále mělo být omezeno zavádění protiraketových systémů, které mohly chránitúzemí státu proti napadení a narušit tak strategickou rovnováhu. Pokud by jeden z protivníkůdokázal uvést do provozu účinný protiraketový systém dostatečného rozsahu, došlo by k narušenírovnováhy a zvýšení rizika nukleárního konfliktu. Stát chráněný takovým systémem by64 PAYNE, WALTON, s. 165–170.116