Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

historický vývoj vojenské strategieIIVaršavská smlouva a cesta k doktríně odvrácení válkyZávody v jaderném a konvenčním zbrojení mezi státy NATO a státy Varšavské smlouvy dosáhlyna počátku sedmdesátých let minulého století takové úrovně, že se svět ocitl na pokrajisvětové katastrofy. Běh dějin byl protkán četnými politickými krizemi (suezská, berlínská,kubánská aj.), které se vždy vyřešily složitým politickým jednáním. Politikové obou soupeřícíchtáborů si stále více a více začali uvědomovat, že bezpečnost nemůže donekonečna spočívatna strachu z odvety. Neustálé zbrojení nejen ubíralo zemím zdroje na daleko potřebnějšía rozumnější využití, ale kvantitativní a kvalitativní růst moderních zbraní, především pakjaderných, byl v rozporu s jejich případným použitím, a to z toho důvodu, že by znamenalozkázu pro celý svět. Ke konci sedmdesátých let byl nastartován odzbrojovací proces četnýmivzájemně přijatými smlouvami, které se postupně týkaly jaderných a později i konvenčníchzbraní na straně NATO a Varšavské smlouvy. V roce 1975 byl zahájen tzv. helsinský proces,jehož cílem bylo budovat vzájemnou důvěru mezi státy NATO a Varšavské smlouvy, USAa SSSR a posilovat vzájemnou bezpečnost a spolupráci v různých oblastech. Rozhodující významv nastávajícím oteplování vzájemných vztahů mezi Východem a Západem měly četnéodzbrojovací dohody mezi USA a SSSR. Nové politické myšlení, jehož představitelem bylMichail Gorbačov, znamenalo novou filozofii v mezinárodních bezpečnostních vztazích, založenouna vzájemném porozumění, respektu a důvěře, a překonávání starého způsobu myšlení,stereotypů a dogmat zděděných z minulosti. Postupem času se tento trend dařilo prosazovati v oficiální politice USA, SSSR a dalších západních a východních států.4Doktrína odvrácení válkyV roce 1987 byl na berlínském zasedání Politického poradního výboru států Varšavské smlouvypřijat dokument nazvaný O vojenské doktríně států Varšavské smlouvy, který byl oficiálnědeklarován a vysvětlován celému světu jako doktrína Varšavské smlouvy. Bylo to poprvév historii, kdy členské státy takto veřejně vyslovily své úmysly. Do té doby se nic podobnéhonestalo. Tento počin měl určitý politický a vojenský význam a v této době byl jednoznačněvýznamným činitelem k posílení důvěry mezi Západem a Východem.Obsahem politické části dokumentu bylo zdůraznění obranného charakteru úsilí všech zemíVaršavské smlouvy a odmítnutí války jako prostředku řešení mezinárodních rozporů. Zdůrazňovalose v ní, že jaderná válka nemůže být rozumným prostředkem pokračování politiky.Členské země Varšavské smlouvy před celým světem prohlásily, že nikdy a za žádných okolnostínezahájí vojenské akce proti žádnému státu nebo svazku států, nestanou-li se samy objektemozbrojeného útoku. Dále prohlásily, že nikdy nepoužijí jaderné zbraně jako první a že nemajížádné územní nároky vůči žádnému státu v Evropě ani mimo ni. V doktríně se dále uvádělo,že za rozhodující faktor odvrácení války se považuje vojenskostrategická parita, jejíž úroveň semá neustále snižovat, a to na úroveň, kdy žádná strana (NATO ani státy Varšavské smlouvy)nebude mít prostředky k nenadálému útoku proti druhé straně a k rozvíjení útočných operacívůbec. V doktríně se deklarovala vůle pro úplný a všeobecný zákaz jaderných zkoušek jakoprvořadé opatření, jehož smyslem je zastavit vývoj, výrobu a zdokonalování jaderných zbranía zabránit rozšíření závodů ve zbrojení do kosmického prostoru. Součástí politické části dokumentubyla i výzva k zákazu použití chemických zbraní a dalších zbraní hromadného ničení.Byla zde deklarována i výzva k jejich likvidaci, včetně likvidace průmyslové základny pro jejichvýrobu. Státy Varšavské smlouvy v ní navrhovaly zemím NATO vytváření zón bez jadernýcha chemických zbraní a zón se sníženou koncentrací výzbroje a zvýšenou důvěrou. Doktrínanavrhovala likvidaci vojenských základen na území jiných států, odsun nejnebezpečnějších109