Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

strategie přelomu 20. a 21. stoletíIIInastíněny nejvlivnější současné operačně-taktické koncepce vedení válek a strategie operačníchprostředí – vzdušné, námořní, pozemní a vesmírné moci. Při čtení následujících řádků jetřeba mít na paměti, že myšlenky jednotlivých autorů často nejsou komplementární. Jak je jižpro moderní sociální vědy charakteristické, nezřídka bývají i navzájem konfliktní.Ve strategickém myšlení se ustálilo dělení strategie států podle úrovně konfliktu a autority,jež za ni nese odpovědnost. Nejvýše stojí globální strategie (Grand Strategy), což je proces využívánívšech dostupných prostředků státu (diplomatická, informační, vojenská, ekonomickáa další moc) k vykonávání pokračujícího politického vlivu; zodpovídá za ni nejvyšší politickévedení. Vojenská strategie využívá prostředky, které jsou jí k dispozici (pozemní, námořní,letecké, vesmírné a informační síly), k vytvoření a prosazení plánu na získání trvalé vojenskévýhody; provádí ji nejvyšší vojenské velení. Vojenská strategie musí respektovat politickécíle a hranice stanovené politickým vedením, přičemž tyto cíle propojuje s vojenskými prostředky.V rámci vojenské strategie mohou existovat operační strategie, jejichž cílem je ovládnout(command) jednotlivá prostředí – média (moře, pevnina, vzduch, vesmír, informace),na nichž operují specializované složky ozbrojených sil; zodpovídají za ně nejčastěji velitelédané složky armády (letectva, námořnictva atd.). Pokud není možné médium ovládnout,potom se cílem stává souboj o ovládnutí, případně snaha zabránit protivníkovi v ovládnutímédia. Rovina operační strategie propojuje taktickou úroveň, která se nachází pod ní, se s nadřazenýmistrategiemi (politickými cíli). 151 (Také viz část 1.)7Strategická teorie pro složitý světI v 21. století zůstává Karl von Clausewitz se svým dílem O válce významným inspiračnímzdrojem strategického myšlení. O převedení jeho myšlenek do moderního světa se pokusilEverett C. Dolman v knize Pure Strategy – Power and Principle in the Space and InformationAge z roku 2005. Dolman svoji pure strategy (ryzí strategii) označuje za filozofii strategie. Jejímzákladním zjištěním je vymezení struktury války a toho, že tato struktura může být manipulovánave prospěch státu.Podle Dolmana je na strategii běžně aplikována taktická logika, což se projevuje tím, že je častostavěna na čtyřech chybných předpokladech. Za prvé, války a bitvy jsou vždy buď vyhrané neboztracené. Za druhé, tento výsledek je vždy možné připsat aktivitám a rozhodnutím klíčovýchpostav; to znamená, že pokud by rozhodnutí v klíčových okamžicích byla jiná, změnil by se i výsledek.Za třetí, strategie je poznamenána úsilím o dosažení předem pevně určeného výsledku(vítězství). Za čtvrté, ačkoliv jednou uskutečněné bitvy a války nelze zopakovat, je rozšířenýpředpoklad, že jejich zevrubným zkoumáním lze určit klíčové prvky budoucích akcí.V Dolmanově pojetí neřeší strategie otázku vítězství, které spadá zcela do domény taktiky.Strategie je nikdy nekončící proces změny a adaptace. Její tvůrce se musí mnohem více nežna rozhodnutí o konkrétní žádoucí akci soustředit na manipulaci se strukturou, v jejímž rámcijsou všechny (taktické) akce následně uskutečňovány. Stratég chápe, že válka je pouze jednímz aspektů společenských a politických vztahů, které jakožto trvající interakce budou pokračovati poté, co válka skončí. Strategie je spojnicí mezi politikou (policy) a vojenskou akcí;anticipuje budoucí možné události a v souladu s tím formuje a určuje směr použití vojenskýchprostředků. Ve své nejjednodušší formě je tedy plánem pro dosažení trvalé výhody151 DOLMAN, Everett C. Pure Strategy. Power and Principle in the Space and Information Age. London: Frank Cass,2005, s. 26–30.189