Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

strategieIVšeobecná (vojenská) strategieVojenská strategie zahrnuje i vedení války. Koordinuje akce pozemních, vzdušných, námořníchsložek ozbrojených sil a převádí směrnice globální strategie do úkolů odpovídajícíchpoužití ozbrojené síly. Se zřetelem k záměrům, které jsou pro ni stanoveny, musí vojenskástrategie umožnit kalkulaci a koordinaci prostředků nezbytných pro úspěch vojenské akce,avšak bez překročení rámce politických cílů stanovených hlavou státu. Jejím účelem je dosáhnouttěchto cílů s využitím disponibilních prostředků.Vojenská strategie je kombinací postupných a kumulativních akcí. Postupné akce jsou realizoványv následných a uspořádaných etapách, zatímco kumulativní akce probíhají současněa bez zjevného řádu, jejich kumulativní účinek je však značný. Tradičně bylo účelem vojenskéstrategie přinutit protivníka, aby se podřídil vůli vítěze. Tohoto účelu bylo dosahováno cestouvojenského (především fyzického) rozhodnutí, kterého bylo všeobecně dosahováno rozhodujícíbitvou, později operacemi či taženími.V současné době je tato představa příliš omezená. Generál Beaufre uvádí, že rozhodnutíje událostí psychologického řádu a musí u protivníka vyvolat přesvědčení, že pro něho neníužitečné pokračovat v zápase. Liddell Hart zastává podobný názor, ale mluví spíše o „vyvedeníprotivníka z rovnováhy fyzické a psychologické“, což ho přirozeně a rozumově přinutí, aby upustilod zápasu. V obou přístupech stanoví vojenská strategie své cíle v působení na slabá místaprotivníka, ať mají jakoukoli povahu, a snaží se těchto slabých míst využít. Funkcí vojenskéstrategie je stanovit rozhodující místo, na něž armáda zaútočí (zapůsobí), aby překonala protivníkaa uskutečnila akci určenou k tomu, aby toho bylo dosaženo. Tváří v tvář nepříteli, kterýprovádí stejnou akci, musí být vojenská strategie zaměřena na zachování volnosti jednání, bezníž nemůže být dosaženo stanovených cílů, a musí zbavit protivníka jeho volnosti jednání.1Vývojová a operační strategieDnes je obvyklé spojovat vojenskou strategii s operačním uměním a taktikou prostřednictvímvývojové (genetické) strategie a operační strategie, které tvoří dva druhy vojenské strategie.Funkcí vývojové strategie neboli strategie prostředků je poskytnout stratégům a hlavě státuk dispozici pokud možno co nejúčinnější nástroj připravený v okamžiku potřeby. Vývojovástrategie působí v době míru. Integruje všechny činnosti související s vytvořením jadernýcha klasických arzenálů a řeší mezi jinými také problémy logistiky.Operační strategie se zabývá použitím sil dodaných k dispozici vývojovou strategií. V širšímvýznamu je jejím úkolem formulovat, připravit a řídit použití existujících sil. V užším smyslumůže být chápána také tak, že jejím účelem je řízení a koordinace velkých ozbrojených uskupeníve stanovené geografické oblasti, což ji staví přímo nad taktiku (v jiném dělení vojenskéhoumění nad operační umění a taktiku).TaktikaVýznam slova taktika se během doby značně měnil, ale dnes již není předmětem sporů. Původnětento výraz řeckého původu znamenal sestavu vojsk před bitvou. V současné době je taktikadefinována jako umění kombinovat použití různých druhů vojsk proti nepříteli. Za klasickéválky se uplatňuje na bojišti nebo během střetnutí (pozemního, námořního, vzdušného).Netýká se však účinků vyplývajících z použití síly, ale jde o použití síly v rámci skutečného boje,a to už od jeho přípravné fáze. Taktika tedy působí na nejnižší úrovni vojenského (válečného)umění, přesto však má vztah i k bodu, v němž válka vrcholí – tj. k bitvě. Taktik má dva základnícíle: chránit vlastní vojska a zničit vojska svého protivníka.13