Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIIVojenská strategie7Stejně jako paradoxní logika způsobuje přeměnu války v mír, její působení může přeměniti mír ve válku: mír uvolňuje prostor pro působení demografických, kulturních, ekonomickýcha společenských změn, které narušují rovnováhu sil dříve udržující mír, protože mírový pokrokzvyšuje nesymetricky válečné schopnosti států a současně vytváří příležitosti pro úspěšnou válku.Jedinou výjimkou jsou demografické změny vyvolávající ve společnosti averzi k válečnýmztrátám. Úpadek podpory vojenských angažmá není zapříčiněn ani demokratickými principyřízení společnosti, ani televizním pokrytím, ale snižováním počtu dětí v rodinách, které vedek vyšší koncentraci citových investic rodiny do každého dítěte. Nový demografický kontextdovedený do důsledků znamená, že žádná země s nízkou porodností nemůže hrát klasickouroli velmoci intervenující dle svého uvážení v cizích zemích s cílem prosadit své jiné než životnízájmy, přestože má stále fyzické atributy vojenské síly. 166Intervence se proto orientují (někdy dokonce zcela omezují) na bombardovací kampaň.Zásah NATO proti Srbsku na pomoc Kosovu Luttwak označuje za první posthrdinnou válku:zvolený způsob intervence, tzn. bezpečné, ale málo účinné letecké bombardování z velkévýšky, nadřadil ochranu života vojáků nad záchranu albánských životů, které byly ničenysrbskými jednotkami bez ohledu na kontrolu vzdušného prostoru silami NATO. Kosovskýpřípad ukazuje, nakolik omezený manévrovací prostor vlád ve věku globálního mediálníhopokrytí limituje prosazení cílů humanitární, ale šířeji i jakékoliv jiné vojenské akce. 167 Klíčovouslabinou ryze bombardovací kampaně je, že protivníkovi nelze fyzicky vnutit vlastní podmínky,protože on sám musí akceptovat svoji porážku. To je přitom výsledkem politickéhoprocesu, v němž je bombardování pouze jedním z mnoha faktorů. Všeobecnému rozpoznáníposthrdinné reality brání zavedené stereotypy, institucionální kultury a byrokratické zájmyna co nejvyšším rozpočtu. Předpoklad, že tolerance ke ztrátám je funkcí důležitosti danéhoboje – tzn. výsledkem racionální kalkulace zisků a nákladů, je pouhou racionalizací. 168Konvenční chápání strategiePříkladem konvenčnějšího přístupu k obecné teorii strategie je strategický model U. S. ArmyWar College vycházející z díla Arthura F. Lykkeho. Podle něj se strategie zabývá tím, jakýmzpůsobem politické vedení země užívá dostupnou moc (nástroje či zdroje) státu ke kontroleokolností a geografických oblastí při plnění cílů, které podporují státní zájmy. Poskytujevodítka pro užití moci za účelem donucení nebo přesvědčení protivníka. Strategie upravujedlouhodobý, ozbrojený i neozbrojený konflikt mezi národy. Teorie strategie stojí na několikapremisách. Za prvé, strategie je proaktivní a stojí na předvídání: usiluje o získání kontrolynad prostředím, není reakcí. Za druhé, stratég musí znát konečný stav, který má být vytvořen,a kontext, aby mohl strategii správně nastavit. Tento konečný stav je definován skrzezájmy, jimiž může být přežití, ekonomický blahobyt atd. Směřování strategie ke konečnémubodu je zásadním rozdílem této teorie strategie ve srovnání s pojetím E. Dolmana. Za třetí,strategie musí nalézt správnou rovnováhu mezi zamýšlenými cíli, metodami jejich dosaženía dostupnými zdroji. Za čtvrté, politický záměr musí strategii dominovat, jelikož vytváří účel,166 LUTTWAK, Edward N. Strategy. The Logic of War and Peace. Revised and enlarged edition. The Belknap Pressof Harvard University Press, Cambridge, Massachusetts, 2001, s. 67–68, 71, 73–74.167 LUTTWAK, Edward N. Give War a Chance. Foreign Affairs, roč. 78, č. 4, červenc–srpen 1999, s. 36–44.168 LUTTWAK, Edward N. Strategy. The Logic of War and Peace. Revised and enlarged edition. The Belknap Pressof Harvard University Press, Cambridge, Massachusetts, 2001, s. 74, 77, 80.198