Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIIVojenská strategie7či méně omezených územích, které dokáže po delší dobu úplně kontrolovat. Existence těchtobodů dodává partyzánskému boji nový strategický rozměr – od tohoto momentu začíná skutečná(revoluční) válka 269 .V reálném životě je však obtížné uvedenou posloupnost přechodu od terorismu ke guerillev čisté podobě nalézt, protože obě formy boje se v rámci celkového působení řady subjektůdoplňují. Guerilla obecně je postavena na soustavné realizaci drobných útoků narušujícíchvojenský potenciál nepřítele, nikoliv na vyhledávání masivních rozhodujících bitev s hlavnímisilami protivníka. Její výzbrojí jsou převážně lehké zbraně. Rozsáhle využívá i propagandu(v současnosti hlavně za pomoci Internetu).Guerilla usiluje o spolupráci s obyvatelstvem na území, kde operuje, protože je závislá na jehologistické a někdy i zpravodajské podpoře. Podporu obyvatelstva je pro ni vhodné získávatna bázi dobrovolnosti – tj. především na bázi společně sdílených cílů a idejí. V případě nutnostipoužití donucovacích prostředků vůči obyvatelstvu se činnost a smysl působení guerillykomplikují. Z hlediska výše uvedené charakteristiky je guerilla obvykle spojována s rurálním(venkovským) prostředím, kde může být kontrolováno území a budovány zóny pro efektivnísoustředění sil.V rurálním prostředí jsou podle Richarda Clutterbucka hlavními cíli guerilly opěrné bodystátní či okupační správy, včetně malých vojenských a policejních posádek a základen, případněpolitických orgánů správy, a představitelé kolaborace (jejich eliminací jsou zároveňovlivňovány i nálady obyvatelstva). Druhým hlavním cílem je infrastruktura (komunikace,zvláště uzlové body a mosty, elektrické vedení a transformační stanice, potrubí, telekomunikace…)270 . Velmi důležité jsou i útoky na přepravované vojenské jednotky a materiál, v současnostipak zejména na vojenské konvoje.Vedle rurální guerilly se postupně objevila také koncepce městské guerilly, která prošla vývojemz hlediska svého celkového pojetí. Městská guerilla v moderním smyslu slova vzniklav ultralevicovém prostředí v Latinské Americe v šedesátých letech 20. století a byla v mírněmodifikované podobě převzata různými západoevropskými „rudými teroristy“. Podle Centrastrategických studií „spočívala ve vybudování podzemní sítě, která by byla schopna realizovatselektivní útoky proti etablované státní moci a vytvořit v městském prostředí ohniska odporu,která by svojí existencí postupně strhávala masy k rozsáhlejšímu revolučnímu vystoupení“ 271 .Její hlavní taktikou byly útoky na státníky, policejní a vojenské objekty, centra ekonomickémoci, únosy různých veřejných představitelů systému apod. Výzbroj tvořily především ručnízbraně a nástražné výbušné systémy, výjimečně se objevovaly ruční raketové střely. Uskupenírealizující údajnou městskou guerillu měla zpravidla maximálně několik desítek členůa o něco větší počet stoupenců ve svém militantním okolí, konkrétní akce uskutečňovala komandao počtu několika jednotlivců.Pojem městská guerilla se v relativně novém významu objevil v devadesátých letech minuléhostoletí v souvislosti s operacemi guerillových jednotek v městském prostředí protiregulérním konvenčním armádám. Jednalo se o využití partyzánského způsobu boje v zastavěnémměstském prostoru, zpravidla poškozeném předchozími vojenskými operacemi.269 ACQUAVIVA, Sabino S. Guerriglia e guerra rivoluzionaria in Italia. Milano: Rizzoli, 1979, s. 145–146.270 CLUTTERBUCK, Richard. Terrorism in a unstable world. London, New York: Routledge, 1994, s. 143.271 Centrum strategických studií. Hrozí v Evropě islámská městská guerilla? Revue Politika, roč. III, č. 10, s. 31–33,s. 33.238