Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

strategie přelomu 20. a 21. stoletíIIIřešení. V každém případě v oblasti mezinárodní bezpečnosti Rusko prosazuje další omezeníúlohy faktoru síly v mezinárodních vztazích při současném upevňování strategické a regionálnístability. V souvislosti s tím se Ruské federace zavázala dodržovat platné závazky, dohodya smlouvy, týkající se snižování počtů konvenčních sil i jaderného odzbrojení (Smlouvuo konvenčních ozbrojených silách v Evropě, Smlouvu o snížení stavu strategických zbraní,Smlouvu o omezení strategických zbraní a další). Nevyhýbala se ani možnosti uzavírání dalšíchnových smluv.V Koncepci zahraniční politiky Ruské federace však Rusko jasně deklarovalo, že nesouhlasís rozšiřováním NATO a případná realizace plánu USA na vybudování národní protiraketovéobrany vyvolá z jeho strany adekvátní opatření. Při upevňování mezinárodní bezpečnosti považujeRusko za nepřijatelné pokusy o zavedení tzv. koncepcí humanitární intervence a omezenésuverenity do mezinárodní praxe za účelem zdůvodnění jednostranných silových akcíbez souhlasu Rady bezpečnosti Organizace spojených národů (RB OSN). Velmi pozitivněje hodnoceno ustanovení Koncepce zahraniční politiky Ruské federace, které zakotvuje jakojeden z nejdůležitějších úkolů boj s mezinárodním terorismem.V rámci takto zpracované koncepce se Rusko bude zřejmě i nadále dostávat do kolizí se Západema především s USA, což může negativně ovlivnit plnění nejdůležitějšího úkolu Ruskazvýšit svůj ekonomický potenciál a integrovat se do světové ekonomiky.V souvislosti s ustanoveními Koncepce zahraniční politiky Ruské federace je velmi zajímavápriorita, kterou hodlá Rusko věnovat jednotlivým světovým regionům – jde o následující pořadí:země Společenství nezávislých států, Evropa jako celek, NATO, západní Evropa, státy střednía východní Evropy, včetně České republiky, Pobaltí, Balkán, USA, Asie, Blízký východ.Ustanovení Koncepce zahraniční politiky Ruské federace, která se týkají států střední a východníEvropy (včetně České republiky), jsou velmi obecná a nelze z nich vyvodit jednoznačnézávěry. Každopádně je pouze konstatována nutnost zachovat dosavadní lidské, hospodářskéa kulturní styky, překonávat existující krizové jevy a dodat další impulz spolupráci v souladus novými podmínkami a ruskými zájmy. Tato ustanovení jsou jenom dalším dokladem nekonkrétnostia možnosti různého výkladu a realizace celé řady jiných principů Koncepce zahraničnípolitiky Ruské federace, což ve svém důsledku představuje potenciální možnost nenadáléhoohrožení bezpečnosti jak České republiky, tak i dalších států střední a východní Evropy.6Systém vojenských doktrín Ruské federacePrvní Vojenská doktrína Ruské federace vznikala v situaci za faktické absence bezpečnostníchdokumentů vyšší právní síly celostátního významu. Byla projednávána v březnu a v říjnuroku 1993 na zasedáních Státní dumy Ruské federace a dne 2. listopadu 1993 byla schválenaBezpečnostní radou Ruské federace. Výnosem prezidenta Jelcina z téhož dne byla uvedenav platnost. Byla určena pro přechodné období, kalkulované na léta 1993–2000 nebo do okamžiku,kdy se vyjasní konečná podoba Ruské federace a Společenství nezávislých států (SNS).Obsahovala úvod, politickou část, vojenskou část, vojenskotechnickou a ekonomickou částa závěr. Její přijetí samozřejmě neznamenalo její okamžitou a úspěšnou realizaci, byl však položenzáklad pro rozvoj moderního vojenskopolitického uvažování s paralelním sledováníma reakcí na světové dění. V říjnu 1999 byl zveřejněn návrh nové vojenské doktríny, který bylpo dílčích úpravách schválen prezidentem Putinem v dubnu 2000.Pro vytvoření názoru na vývoj ruského, postsovětského vojenskopolitického myšlení je důležitéanalyzovat Vojenskou doktrínu Ruské federace z roku 1993. Tento dokument se přesřadu existujících problémů snažil i nadále Rusko prezentovat jako velmoc, která nemá149