Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

historický vývoj vojenské strategieIIMimoevropští představiteléJohn Foster Dulles (1888–1959)Americký politik, diplomat a právník, který v meziválečném období zastával řadu významnýchfunkcí jako expert pro politické a ekonomické otázky. Po druhé světové válce jedenz tvůrců zahraniční politiky USA, v letech 1952–1959 ministr zahraničních věcí. Spoluautorvýznamných dokumentů: Washingtonské smlouvy a preambule Charty Organizace spojenýchnárodů, autor kritické analýzy dosavadních zahraničněpolitických přístupů USA Válka nebomír (War or Peace; 1950). Jeden z hlavních stoupenců role Spojených států jako protivníkaa protiváhy SSSR a iniciátorů vzniku NATO, SEATO a CENTO. V prvních letech studené válkysehrával významnou roli zastánce nekompromisního agresivního postoje vůči rostoucímuvlivu marxistické ideologie v globálním měřítku. Jeho zahraniční politika byla známá jakobalancování na pokraji války a vycházela z předpokladu účinnosti jaderného zastrašovánía amerického intervencionismu. J. F. Dulles byl také jedním z tvůrců strategické koncepcejaderné odvety: „Schopnost balancovat na hraně bez toho, abyste se zapletli do války, je nezbytnýmuměním.“4Henry Alfred Kissinger (1923)Americký politik a diplomat, v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století jeden z předníchodborníků na otázky politické a vojenské strategie. Zastával významné funkce – například poradceNárodního bezpečnostního výboru USA, poradce výborů náčelníků štábů USA nebov letech 1973–1977 funkci ministra zahraničních věcí USA. V letech 1969–1977 měl hlavní vlivna tvorbu americké zahraniční politiky, byl stoupencem normalizace vztahů se SSSR a Čínskoulidovou republikou (ČLR) – tzv. politiky détente, která měla zmírnit napětí ve vzájemných vztazícha riziko globální konfrontace. Zpočátku prosazoval strategii založenou na hrozbě použitíjaderných zbraní, po dosažení rovnováhy ve strategických prostředcích zbraní hromadnéhoničení mezi oběma vojenskopolitickými bloky se stal zastáncem strategie pružné reakce.Je autorem děl, která významně ovlivnila a napomohla formulovat novou politicko-vojenskoustrategii USA: Jaderné zbraně a zahraniční politika (Nuclear Weapons and Foreign Policy; 1956),Obnovený svět (A World Restored; 1957), Nezbytnost volby (The Necessity of Choice; 1961),Problémy společenství (Troubled Partnership; 1965), Problémy národní strategie ( Problemsof National Strategy; 1965).Maxwell Davenport Taylor (1901–1978)Americký voják a diplomat, po druhé světové válce náčelník štábu amerických pozemních silv Evropě, velitel amerických pozemních sil na Dálném východě a vrchní velitel ozbrojenýchsil Organizace spojených národů (OSN) během korejské války. V letech 1955–1959 náčelníkštábu americké armády. Od roku 1962–1964 předseda Společného sboru náčelníků štábů(Joint Chiefs of Staff).Generál Taylor byl odpůrcem strategické koncepce hromadné odvety J. F. Dullese, neboť primárníorientaci na jaderný konflikt pokládal za nebezpečnou a paralyzující zahraničněpolitickéambice USA. Prosazoval strategickou koncepci, která by v podmínkách studené válkyumožňovala vést omezené konvenční konflikty bez neakceptovatelného rizika blokové jadernékonfrontace. Tato tzv. koncepce pružné reakce měla umožnit použití vojenské síly v nejrůznějšíformě a rozsahu, od konfliktů nízké intenzity vedených konvenčními zbraněmi až po eventuálnípoužití taktických jaderných zbraní. Potenciál jaderného odstrašování a připravenost73