Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IVVojenská strategie8S t r a t e g i c k é ř í z e n ív procesu transformace ozbrojených silOd ukončení studené války prošly ozbrojené síly především evropských států procesem, jehožcílem bylo transformovat masové, těžké, nepohyblivé, vzájemně jen obtížně komunikující sílys obrovskými zdrojovými nároky na jejich podporu v síly informačního věku se zvládnutouinformací v čase blízkém času reálnému, profesionální, lehké, vysoce účinné (ničivosta přesnost), vysoce mobilní s možností přepravitelnosti na velké vzdálenosti, dlouhodoběudržitelné v zahraničních operacích a interoperabilní s partnery. Tento transformační procesnení zdaleka dokončen a bude v nejbližších deseti až patnácti letech dále pokračovat. Cílemje zejména vytvoření expedičního charakteru ozbrojených sil, které budou schopny velmirychlého zasazení bez geografického omezení a dlouhodobého působení v mnohonárodníchoperacích v odlišných klimatických a nezvyklých kulturních podmínkách. Transformaceozbro jených sil jednotlivých členských států NATO reaguje na přeměnu organizace původnězaměřené na zajišťování kolektivní obrany k organizaci zabezpečující prosazování globálníchbezpečnostních zájmů.Na počátku 21. století jsme svědky zvyšujícího se nárůstu úkolů, pro jejichž plnění jsou ozbrojenésíly využívány (obrana území a vzdušného prostoru území státu a koalice, asistence přiřešení nevojenských hrozeb na území státu, humanitární pomoc v zahraničí, mírové operace,boj s terorismem, zajištění toku strategických surovin, prosazování obchodních embarg,zabraňování šíření zbraní hromadného ničení). Aktéři v procesu strategického řízení jsoukonfrontováni s problémem, zda generovat fyzický reálně existující potenciál a schopnostiozbrojených sil na nejméně pravděpodobný, ale nejničivější scénář jejich možného použití,nebo se zaměřit na výstavbu takových schopností, které umožní účinnou eliminaci scénářůnejvíce pravděpodobných s menšími negativními dopady na chráněné hodnoty státu nebomezinárodního společenství. Řečeno jinými slovy, jsme ve výstavbě ozbrojených sil svědkyvývoje, ve kterém korelují jejich mírové kvantitativní i kvalitativní parametry s parametryjejich nejpravděpodobnějšího způsobu použití, a to při zachování schopnosti vést bojovoučinnost vysoké intenzity.Tato situace vychází ze dvou základních předpokladů. Za prvé je to dáno tím, že rozsáhlýkonvenční konflikt ve střední Evropě je v časovém horizontu příštích 15 až 20 roků vzhledemk trendům vývoje bezpečnostního prostředí v tomto prostoru posuzován jako velmimálo pravděpodobný. Za druhé převládá optimismus ve schopnosti zpravodajských služeb,že v dostatečném časovém předstihu zachytí varovné indikátory, které by mohly ke vzniku takovéhokonfliktu v konečném důsledku vést. Tento reakční čas vytváří dostatečný časový prostorpro dodatečné generování vojenského potenciálu potřebného pro jeho účinné zvládnutí.Hovoříme o systému postupného nárůstu sil a prostředků pro méně pravděpodobné bezpečnostníscénáře použití ozbrojených sil. Důsledkem je utlumování válečných zásob, omezovánírozsahu mobilizace lidských a materiálních zdrojů, omezování množství uložené techniky,likvidace a odprodej nadbytečné vojenské infrastruktury a objektů důležitých pro obranu státu.Na straně druhé je vytvářen funkční, dostatečně pružný, ale administrativně a ekonomickynenáročný již výše zmíněný systém postupného nárůstu vojenského potenciálu s účinnýmsystémem hospodářské mobilizace se schopností přechodu na válečnou ekonomiku.Optimální situace nastává v okamžiku, kdy pro eliminaci jakékoli krizové situace existují účinnénástroje. Je logické, že dosažení takového stavu je vždy limitováno dostupnými celospolečenskýmizdroji a jeho dosažení je nerealistické. Strategické řízení uplatňované při výstavbě264