Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIIVojenská strategie6Organizační struktura a vojenská strategieSystém plánování a koncepčních dokumentů, tak jak existuje v současnosti, dostal svůj základv roce 1986, kdy byl přijat tzv. Goldwater-Nichols Act. Tento zákon byl výsledkem diskuzínad nejednotností velení, která komplikovala vedení operací. Základní struktura ozbrojenýchsil USA byla utvořena v roce 1947 (plus doplněk z roku 1949), kdy byl přijat zákon o národníbezpečnosti (National Security Act) podepsaný prezidentem Henry Trumanem. V oblastiarmády (byla zde například založena i CIA) tento zákon ustanovil jednotné ministerstvoobrany, kterému byly podřízeny samostatné části ozbrojených sil: pozemní vojsko, letectvo,námořnictvo a námořní pěchota. Pozdější zkušenosti ale ukázaly, že jednotlivé části ozbrojenýchsil požívají příliš velké samostatnosti, což vedlo ke komplikacím při vedení společnýchoperací. Nasazení armády například ve Vietnamu či na Grenadě bylo provázeno soupeřenímjednotlivých složek a nekoordinovaností postupu, což bylo příčinnou řady potíží při nasazení(rozdílné technické vybavení komplikovalo vzájemnou komunikaci atd.).Goldwater-Nichols Act, pod kterým je podepsán prezident Ronald Reagan, posílil pozici předsedysboru náčelníků štábů (Chairman of Joint Chefs of Staff), který je hlavním koordinátoremvojenské politiky a poradcem prezidenta. Jak předseda, tak náčelníci jednotlivých složekozbrojených sil stojí mimo přímý systém podřízenosti bojových jednotek. Velení ve vojenskýchoperacích náleží jednotlivým operačním velitelstvím (s působností rozdělenou podleteritoriálního členění), jejichž velitelé podléhají přímo ministru obrany a prezidentovi. Na vedeníkonkrétních složek tak zůstává koncepční práce, výcvik, nákup vybavení, podpůrné činnostia především kontrola nad vynakládáním zdrojů. 91Vojenská strategie 1992Změny v organizační a velitelské struktuře se projevily i ve strategických dokumentech.Do osmdesátých let existovalo větší množství rozsáhlých strategických dokumentů, které mělyposkytovat vedení pro dlouhodobé plánování a které podléhaly utajení. Změnu v pojetí strategickýchdokumentů přinesla nejen zmiňovaná reforma velení armády, ale i konec studenéválky. Během studené války zde po desítky let existoval čitelný a stálý protivník, proti němužbyly ozbrojené síly zaměřeny. Vojenská strategie USA proto nevyžadovala zásadnější změnysměru, přístupů a způsobu uvažování. Základní strategická konstelace zůstávala po řadu letstejná a tuto situaci odrážely i strategické dokumenty, které byly především byrokratickýmproduktem pro plánování.Konec studené války s sebou přinesl pochybnosti o smyslu existence rozsáhlých ozbrojenýchsil, strategickou nejistotu a zostřený boj o finanční prostředky. Zhroucení Sovětského svazua následná válka v Perském zálivu byly zásadními událostmi, které ovlivnily strategické uvažováníUSA. Předseda sboru náčelníků štábů generál Colin Powell reagoval na situaci zveřejněnímnově pojaté Národní vojenské strategie. Bylo evidentní, že strategie zadržování již patří minulostia USA musí přijít s novým strategickým přístupem. Odpovědí byl koncept tzv. základníchsil – Base Force. Účelem Base Force bylo vytvořit strukturu ozbrojených sil, která by zaručovalaschopnost armády bránit zájmy USA ve světě při současném provedení redukce počtůa finančních škrtů. Podkladem pro myšlenku Base Force bylo vyhodnocení situace po druhésvětové válce, války v Koreji a Vietnamu, kdy hromadné a neplánované redukce ozbrojených sil91 MEINHART, Richard M. National Military Strategies: 1990 to 2005. In Bartholomees, Boone (ed.): U. S. ArmyWar College Guide to National Security Policy and Strategy. U. S. Army War College, 2006, s. 303–312.138