Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

strategie přelomu 20. a 21. stoletíIIIníž upozorňovala, že její požadavky mají rovněž národní charakter, 328 získala brzy širokou,celosvětovou podporu.Aktivity EZLN zmobilizovaly představitele nejrůznějších organizací z celého světa (zejménaČervený kříž) k podpoře. 329 Navzdory neustálým vládním atakům a zvyšování počtu jednotek,které měly s povstalci bojovat (jejich počet stoupl z počátečních 2000 až na 12 000 mužů), 330transnacionální aktivity na podporu povstalců vyvolaly celosvětový zájem o dění v regionu.Novinkou v tomto případě není fakt, že se do konfliktu zapojují nevládní organizace jako takové,jejich počet, množství aktivity a důležitost postupně narůstaly již od let sedmdesátých.Co je v případě EZLN inovační, je rozvoj organizační a technologické sítě a spolupráce povstalcůa nevládních organizací skrze nová média, zejména pak Internet. Technologický vývojumožnil propojení lokálních obyvatel s dalšími organizacemi. Mnoho aktivistů se zasloužiloo to, že se povstání stalo mezinárodní mediální událostí. Aktivismus nevládních organizacípřevrátil konflikt od násilného ozbrojeného boje k boji politickému. „Střílení trvalo deset dnía od té doby je tato válka válkou pera, psaného slova, válkou na Internetu.“ 331Nová média mají tedy tendenci oslabovat centrální moc a kontrolu. Jsou často mimo dosahvládních a vojenských cenzorů, jediný vysílaný obraz je schopen vyvolat odpor. Někteří vojenštíodborníci na informační válku se začali přiklánět k názoru, že totalitární kontrola médiíje sama o sobě strategií, která vede k prohře, a že relativně otevřené informace se vyplatíi z vojenského hlediska. Výhody získávané kontrolou médií mají nově převážit iniciativnosta imaginace vyplývající z otevřené společnosti. Média se tedy stávají primární zbraní bojovníkůtřetí vlny.7Vztah armády a médií v 21. stoletíNapětí mezi médii a armádou bylo dosud patrné ve všech typech konfliktů. Dlouhou dobu sevěřilo, že podstatou úspěšné války je utajení, což mělo zcela vylučovat práci novinářů, kterástaví na publicitě. Nedůvěra často vyvěrala z armádní představy, že novináři nutně publikujívše, co vidí, bez ohledu na „vyšší“ zájem národní bezpečnosti, a válečné úsilí tak mohou pouzepoškodit. 332Příkladem toho byla pro mnoho válečných stratégů po dlouhá léta novinářská práce ve válceve Vietnamu. Tehdejší záběry mrtvých a trpících, které denně ve velkém zaplavovaly televizníobrazovky, zcela proměnily budoucí vzájemné vztahy mezi médii a armádou. Proto se uskutečniloněkolik pokusů o omezení publikování válečných obrazů z místa bojiště. Aplikovalyse nástroje od totálního odříznutí novinářů od válečných akcí po jejich pečlivé začleněnído armádního tělesa, kdy bylo velice detailně kontrolováno, jakým způsobem zacházejís informacemi a zda dodržují předem dohodnutá pravidla a omezení.328 EZLN mimo jiné popírala, že by usilovala o převzetí moci v zemi, chtěla bojovat pouze za nutné sociálnía politické reformy, a jak zdůrazňovala, tak ne s pomocí násilí.329 Více viz Kuběnová, Klára. Psychologická válka a její proměny v průběhu dvacátého století. Diplomová práce.Brno: Fakulta sociálních studií, 2002.330 Nezávislí pozorovatelé z místa neustále referovali o probíhajících zatýkáních, popravách a mučeních.331 RONFELDT, David, MARTINEZ, Armando. A Comment on the Zapatista ‘Netwar’. In Arquilla, John, Ronfeldt,David (ed.): In Athena’s Camp: Preparing for Conflict in the Information Age. Rand Pulbication 1997;http://rand.org/pubs/monograph_reports/MR880 (16. 3. 2008).332 CARRUTHERS, s. 157.257