Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIVojenská strategie4První světová válka přinesla do vedení války několik nových aspektů, které výrazně ovlivnilyvojenskou teorii, strategii, operační umění a taktiku i doktrinální systém všech států v obdobído začátku druhé světové války. Válka se stala trojrozměrnou – novým prvkem je letadlo, a tonejen jako pozorovací stanoviště, ale i jako výrazný (možná rozhodující) bojový prvek. Dalšímnovým prvkem je tank, který je jako každá novinka na jedné straně zatracován či nedoceněn,na druhé zase přeceňován. Motorizace armád spojená se schopností rychlého manévruse stává v následujícím období rozhodujícím měřítkem pro „modernost“ armády. V prvnísvětové válce byla také poprvé použita proti nepříteli systematická psychologická kampaňzaměřená na podvracení morálky nepřátelských vojáků a civilního obyvatelstva i propagačníkampaň pro posílení úsilí na domácích frontách.Strategické plány znepřátelených stran byly připravovány už před samotnou válkou.Německý plán vycházel z modifikované verze Schlieffenova plánu připraveného pro případvedení bojů na dvou frontách, tedy proti Francii a Rusku (Alfred von Schlieffen byl náčelníkemněmeckého generálního štábu v letech 1891–1906). Německá armáda měla za úkol udržetco nejmenšími silami pomalu se mobilizující Rusy na východě a zároveň hlavními silamirozdrtit Francii. Plán vycházel z předpokladu, že Francie bude dodržovat neutralitu Nizozemskaa Švýcarska a soustředí své úsilí na získání Alsaska a Lotrinska. Stavěl tedy na současnémsimulovaném útoku malé části armády z Alsaska a Lotrinska s následným ústupem a útokemhlavních německých sil přes Nizozemsko a Belgii. Cílem bylo obejít Paříž ze západu a obklíčittak celou francouzskou armádu a přinutit ji ke kapitulaci. Zatím by část sil ve východnímPrusku ustupovala před postupujícími Rusy. Po porážce Francie by byl proveden rychlý přesunněmeckých sil na východní frontu (díky dokonalému systému železnic), kde by bleskovýmúderem porazily Rusy. Válka měla skončit během několika týdnů.Francie plánovala soustředění svých sil podél východních hranic a okamžitý úder na Alsaskoa Lotrinsko (přesně podle Schlieffenova předpokladu). Tato koncepce byla jádrem plánu XVIz roku 1911. Hlavní velitel francouzské armády sice došel k závěru, že německý útok budeveden přes Belgii, a chtěl mu proto předejít reorganizací armády a postupem francouzskýchvojsk přes Belgii, ale jeho idea nebyla pochopena a následně byl uvolněn z funkce. Přestobyly jeho myšlenky částečně využity a vznikl tak plán XVII, jehož autorem byl generál Joffre.Ten počítal s okamžitým útokem francouzské armády v Alsasku a Lotrinsku, ale zároveň vyčlenildvě armády pro případ německého postupu přes Belgii. Plán dále počítal s okamžitýmnástupem Ruska proti Německu a Rakousku a koordinací úsilí s Britským expedičním sborem.Největší jeho chybou bylo však tradiční francouzské nedocenění okamžité síly a schopnostíněmecké armády.Ruský plán předpokládal okamžitou ofenzivu proti Německu i Rakousku bez ohledu na případnéproblémy s mobilizací, která byla plánována na tři měsíce. Výsledkem byly počátečníúspěchy proti oběma zemím.Na rakousko-uherské straně vypracoval náčelník generálního štábu generál Franz Conradvon Hötzendorf dva plány: plán „B“ pro válku proti samotnému Srbsku a plán „R“ protiSrbsku a Rusku. Nejprve se rozhodl pro první z nich, ale v průběhu soustředění sil jej zavrhla zvolil postup podle plánu „R“. To vedlo k tomu, že v době zahájení války neměl k dispoziciv potřebných prostorech žádný ze svých šesti sborů.82