Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIIVojenská strategie6států NATO je koncepce sil rychlé reakce NATO (NATO Response Force – NRF) 123 . Jako relativněnovou hrozbu pojmenovává Rižská deklarace i přerušení dodávek životně důležitých surovin(tzv. energetická bezpečnost). Aliance rovněž ujistila, že bude pokračovat ve svém rozšiřovánío připravené kandidáty a členské země vyzývá, aby zastavily nebo obrátily trend snižujících sevýdajů na obranu. 124Summit v Rize přijal i tzv. Souhrnnou politickou směrnici, která je v současné době nejaktuálnějšímdlouhodobým strategickým dokumentem aliance. Jejím cílem je poskytnout rámeczejména pro transformaci ozbrojených sil členských států aliance na příštích deset až patnáctlet. Mimo jiné se zde také uvádí, že nové hrozby vyžadují, aby aliance pokračovala v transformacijak své organizace, tak schopností svých sil, které musí být zasaditelné, udržitelné,interoperabilní a použitelné v tzv. expedičních operacích. Klíčovou roli mají sehrát NATOResponse Force. Aliance musí rovněž zapracovat na zlepšení sdílení informací, včetně zpravodajských.Jelikož musí čelit jak konvenčnímu, tak asymetrickému nepříteli, musí mít její sílytyto schopnosti:• účastnit se společných (více druhů sil) expedičních operací daleko od mateřského státu,s malou nebo žádnou podporou hostitelského státu, a musí být udržitelné na dlouhéobdobí, což vyžaduje také adekvátní prostředky (strategické) dopravy;• rychle přizpůsobit stav jednotek a jejich reakce na nepředvídané okolnosti, což mimojiné vyžaduje vysoký stupeň pohotovosti a flexibility;• odstrašovat a ochraňovat proti terorismu a přispívat k ochraně aliančního obyvatelstva,území, kritické infrastruktury a sil;• chránit informační systémy proti útokům po síti;• vést operace s ohledem na hrozby zbraní hromadného ničení a zbraní chemických,biologických, radiačních a jaderných, zároveň pak musí mít i schopnost ochránit sílyna bojišti před hrozbami balistických raket;• bojovat v zeměpisně a klimaticky obtížných oblastech i v zastavěném prostoru s minimalizacínechtěných ztrát a škod;• vést operace v součinnosti a koordinaci s nejrůznějšími institucemi, organizacemi, včetněboje, stabilizace, rekonstrukce, usmiřování a humanitární aktivity souběžně s reformamibezpečnostního sektoru.Zatím poslední summit NATO v Bukurešti (2008) se více věnoval řešení aktuálních otázeknež zpracovávání dokumentů strategického významu. Staronovou prioritou jednání bylamise NATO v Afghánistánu, kterou provází chronický nedostatek sil. Členské státy se i přesrozpory zavázaly ke zvýšení svých příspěvků. Ze strategického hlediska jsou do budoucnanejvýznamnější rozhodnutí o pokračování rozšiřování NATO a rozhodnutí vybudovat123 Síly rychlé reakce NATO (NRF) vznikly z podnětu tehdejšího ministra obrany USA Rumsfelda, který v roce2002 požadoval, aby kvůli novým hrozbám aliance disponovala souborem pružných jednotek, které by bylyschopné rychlého vyslání do prostoru krizí. NRF je jakousi výkladní skříní jednotek zemí NATO. Mělo by jíto vysoce připravené a technologicky vyspělé jednotky složené z pozemní, letecké a námořní složky a speciálníchsil. Koncept NRF byl oficiálně přijat na summitu NATO v Praze v roce 2002. NRF by měly být schopné provádětmise na celém světě a v celém spektru operací. Na summitu v Rize (2006) NATO vyhlásilo, že síly NRF dosáhlyplných operačních schopností.124 NATO se od konce studené války do roku 2008 rozšířilo o 10 zemí. V roce 1999 do NATO vstoupily Českárepublika, Maďarsko a Polsko, v roce 2004 Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko.V roce 2008 na summitu v Bukurešti aliance přizvala Chorvatsko a Albánii (Makedonie přizvána nebyla,dokud nevyřeší své spory s Řeckem). Byl také prohlouben dialog s Gruzií a Ukrajinou.162