Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIVojenská strategie4V l i v t e c h n i c k é h o v ý v o j e n a v o j e n s t v í(druhá polovina 19. století)Parní energie a její aplikace v dopravě se staly důležitým bodem strategických plánů jednotlivýchstátů. S potřebou fosilních paliv se mění priority ve využívání a potřebě jejich zdrojů,které se stávají strategicky důležité. Zavedení parního pohonu do námořní dopravy vedloke stavbám Suezského a posléze Panamského průplavu. Rozvoj železnice výrazně ovlivnil průběhkonfliktů v období americké občanské války (1860–1865) i pruská vojenská tažení protiRakousku a Francii. Významnou novinkou byl telegraf, zabezpečující rychlé spojení, ale takézvýšenou možnost rozkrytí plánů. Další změny přineslo výrazné zdokonalení palných zbraní(zadovky, drážkovaná hlaveň). Nejdůležitější změnou, kterou přinesla průmyslová revoluce,byl však odklon od tradičních způsobů výroby náročných na lidskou sílu. To vedlo k uvolněníčásti populace pro potřeby armády. Průmysl naopak mohl vyrábět více kvalitnějších zbraní.Nejvýznamnější vojevůdci této doby stáli před novou výzvou – jak se vyrovnat s neočekávanýmizměnami ve vojenství, které přinesla průmyslová revoluce. Nové technické prostředkypro vedení a podporu války znamenaly, že se válka stává národní záležitostí. Národní hospodářstvíse plně zapojuje do vedení války. Americká občanská válka se stala z hlediska použitýchprostředků, způsobu zapojení hospodářství a celonárodním charakterem první absolutníválkou. Nové podmínky války se odrážely ve střídavých úspěších tehdejších vojevůdců,a to jak Ulyssese S. Granta (1822–1885), tak Roberta E. Lee (1807–1870).V Evropě mělo dominantní postavení Prusko, které navazovalo na Bedřicha Velikého. V čelegenerálního štábu v období průmyslové revoluce stál Helmut von Moltke (1800–1891), kterýdokázal spojit vědecký výzkum s podrobným plánováním a výukou vojenské logiky. Tím připravilpole pro bleskové tažení proti potenciálním soupeřům v Evropě – Rakousku a Francii.Na něj navázal Alfred von Schliffen (1833–1913), který jako vojenský historik doplňovalNapoleonovy a Clausewitzovy teorie studiem starověkých i novověkých tažení. Vytvořil jednoduchoua pružnou strategii pro válku na dvou frontách proti Rusku a Francii.Změny, které přinesla průmyslová revoluce ve vojenství, se zákonitě odrazily i na vlastním bojišti.Pěchota a jízda, dosud páteř všech armád, ztratily schopnost útočit proti spojené síle dělostřelectvaa ručních zbraní. Výsledkem této změny byl přechod od frontálních útoků v zákopovouválku spojenou s budováním stále odolnějších objektů polního opevnění, což ve svémdůsledku vedlo k budování moderních opevňovacích staveb podél hranic některých států.P o č á t e k 2 0 . s t o l e t í– totální válkaV tomto období došlo ke spojení spalovacího motoru se zdokonalenými zbraněmi. To vyvolalodrastické zvýšení ničivých účinků a s tím spojené zrychlení tempa vedení operací. Velenív tomto období dosáhlo svého vrcholu v Německu. U všech velmocí byla zavedena institucegenerálního štábu, který ve své struktuře a funkci vycházel z Moltkeho modelu. V anglosaskýchzemí se tato myšlenka prosazovala obtížně, jelikož se jevila jako krok k militarismu.V Británii byl proto ustaven institut generálního štábu až po búrské válce a ve Spojenýchstátech až po válce se Španělskem.Pojetí národa ve zbrani bylo nahrazeno myšlenkou národa ve válce. Schopnost národa produkovata dodávat svým ozbrojeným silám zbraně a potraviny se stala mnohem důležitější80