Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IVojenská strategie3pochybnosti o smysluplnosti existence samostatných strategických studií na akademické úrovni.Mezi hlavní body kritiky strategických studií patřilo a patří jejich zaměření na stát a použitísíly či nedostatečný vědecký základ a opomíjení etických otázek spojených s nasazením vojenskésíly. 28 Z diskuze vedené na stránkách odborných časopisů vyplynulo několik možnýchsměrů, jak dále přistupovat k strategickým a bezpečnostním studiím. 29 Do popředí zájmu sedostávala nová problematika, což si vynutilo širší záběr bezpečnostních studií, než jakýmibyla témata plynoucí ze soupeření dvou vojenských bloků. Pozornost rozrůstající se skupinyvědců se přesunula k aktuálním problémům mezinárodních vztahů po konci studené války,jako byly regionální konflikty v různých částech světa, které do té doby zůstávaly mimo hlavnípozornost.Někteří autoři (například Barry Buzan, Helga Haftendorn, Charles Kegley, Ole Waever) šliještě dále, když odmítli základní premisy bezpečnostních studií založené na teorii realismua rozšířili oblast výzkumu nejen teritoriálně, ale i v oblasti problematiky a aktérů. Mnozí projevovalisvou nespokojenost se svazujícím zahleděním do politiky a vojenství. Bezpečnostnístudia podle tohoto přístupu věnovala vedle státu pozornost i nestátním aktérům a vedletzv. tvrdé bezpečnosti i dalším bezpečnostním problémům. V devadesátých letech se jednalonapříklad o lidská práva, environmentální či ekonomickou bezpečnost, kriminalitu nebomožnost vzniku rozsáhlé epidemie. 30Výše naznačené rozšíření prostoru studia bezpečnostních problémů s sebou ale logickypřineslo otázky o vymezení hranice bezpečnostních studií. Co vše je možné považovatza věc bezpečnosti a co již ne, co je tedy legitimním tématem výzkumu bezpečnostních studiía co už rámec oboru přesahuje? Jedním z hlavních nositelů úzkého pojetí bezpečnostibyl Stephan Walt, který definoval bezpečnostní studia jako výzkum hrozby použití, použitía kontroly ozbrojené síly. Rozšíření výzkumných témat by ohrozilo soudržnost celého oborua komplikovalo řešení důležitých problémů. 31Podobné obavy ohledně přílišného rozmělnění oboru vyjádřil i Richard Betts, který varovalpřed neomezeným výběrem výzkumných témat. Zároveň rozlišuje mezi strategickými a bezpečnostnímistudiemi a reálně tak uznává širší záběr bezpečnostních studií než jen úzce definovanátémata vojenství a politiky. Betts popisuje vývoj strategických studií jako pomyslnétři okruhy myšlení a vojenská bezpečnost pro něj trvale zůstává ústředním tématem studia.I když interdisciplinární výzkum propojující vojenství a politiky ustoupil po konci studenéválky do pozadí, neměl by být vytlačen jinými tématy, protože schopnost vedení válkyje a bude i do budoucna klíčová pro zajištění národní bezpečnosti. 32Pádná odpověď na námitky k nejasnému vymezení mantinelů pro výzkum bezpečnosti v širšímpojetí přišla z druhé strany Atlantiku, přesněji řečeno z Kodaňského institutu pro výzkum28 BAYLIS, John, WIRTZ, James J. Introduction, s. 8–11. In. BAYLIS, John, WIRTZ, James J., GRAY, Colin S.,COHEN, Eliot. Strategy in the Contemporary World. Second edition. Oxford: Oxford University Press, 2007.29 BALDWIN, s. 133–135.30 SUCHÝ, Petr. Pozice bezpečnostních a strategických studií v rámci studia mezinárodních vztahů. Obranaa strategie, roč. 3, č. 1, 2003, s. 9–10.31 WALT, Stephan. The renaissance of Security Studies. International Studies Quartely, roč. 35, č. 1, 1991,s. 211–239 (cit. podle Buzan Barry, Weaver Ole, de Wilde, Jaap, Bezpečnost: Nový rámec pro analýzu, Brno:Centrum strategických studií, 2005, s. 12).32 BETTS, s. 22–33.36