Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

strategieIOdstrašování vyžaduje pouze zdrženlivost potenciálního agresora, jehož definitivní rozhodnutíodpovídající dosud nehotovému projektu nebylo zatím přijato nebo nevedlo k zahájeníakce. Jeho ozbrojené síly nemusejí měnit svůj současný postoj. Jestliže tedy zisk očekávanýpodle politického zámyslu je nulový, protože nedošlo k akci, riziko spojené s každým konfliktemje rovněž nulové. Přesvědčování naopak vyžaduje od přesvědčovaného rozhodnutí, kterému je vnuceno a které je protikladné k jeho předchozímu rozhodnutí.Je logické, že nastávají situace, kdy zámysl přesvědčovaného byl v průběhu realizace narušen.To jeho ozbrojeným silám vnucuje postoj odlišný od předchozího postoje, nové cíle probíhajícíchoperací anebo operace, které nebyly předvídány. Zisk očekávaný od operace, kterábyla přerušena nebo změněna, přesvědčovanému unikl a ztráty materiálu anebo prestiže nejsounikdy nulové. Ze všech těchto konvergentních důvodů lze teoreticky snáze dosáhnoutpsychologického účinku odstrašování než nátlakového účinku přesvědčování. V analogiis Clausewitzovým principem o převaze defenzivy nad ofenzivou se předpokládá, že za reálnéhostavu věcí je jaderné odstrašování strategickou metodou silnější než přesvědčování.Protože strategie odstrašování odpovídá účelu, kterým je vytvořit zabraňovací psychologickýúčinek na vůli protivníka, je tedy účelovou akcí, i když se neprojevuje hmatatelným jednáním.Cíle je dosaženo, jestliže jsou skutečné vojenské operace nahrazeny akcí jiné povahy, jinýmdruhem manévru ozbrojených sil. Jako za každé konfliktní situace musí soupeř překonat odporprotivníka úsilím zaměřeným k tomu, aby byl protimanévrem anulován odstrašující účinekanebo aby byla získána volnost jednání nezbytná pro realizaci politického zámyslu.Odstrašovací manévr je realizován ve dvou oblastech. Jde o strategii prostředků a koncepcevirtuálního použití, z nichž jsou utvářeny zamýšlené a realizované systémy sil. Spočíváv podstatě v intelektuálních operacích a hraje se v imaginárním prostoru. Odstrašující stranavychází z technických a taktických skutečností a z výzbroje obou stran, sestavuje strategickémodely, které určují a popisují logický rozvoj vojenských a jiných operací, které by pravděpodobněprobíhaly, kdyby potenciální agresor přešel do akce za té nebo oné výhodné situace.Tyto strategické modely tvoří souhrn možných scénářů, jež mají snahu předvídat operačnístrategie, které si mohou představit proti sobě stojící strany pro dosažení svých cílů. Popisujípravděpodobný průběh událostí v prostoru a v čase, scénáře a postupy, které za jakýchkolizpůsobů zahájení akce a ofenzivního manévru agresora musejí zcela logicky odpovídat nutnostijediného rozhodnutí v jediném určitém okamžiku souboje, to je realizace hrozby hromadnéjaderné odvety napadeného proti nepřátelskému území. Tyto modely musejí podlestrategické logiky a z politických důvodů vytvářet nutnost realizace takovýchto rozhodnutí nastraně odstrašujícího a prokázat vysokou pravděpodobnost a dokonce nevyhnutelnost zdrcujícíodvety pro eventuálního agresora.Jinak řečeno, odstrašující účinek vyplývá z kombinace jistoty a nejistoty v mentální oblastipotenciálního agresora – jistoty, pokud jde o existenci rizika nepřijatelného pro celý svět, rizikavýslovně vyvolaného výzbrojí odstrašující strany a jeho předběžným modelem manévrupřed agresí, a nejistoty o přesných podmínkách použití teoretického modelu v případě zahájenínepřátelství, o strategických a politických podmínkách, které by podle názoru odstrašujícístrany ospravedlnily rozhodnutí pro odvetu. Nejistota je více paralyzující než podněcující,když je známo, že každá chyba v hodnocení by mohla rozpoutat nezvratný proces logickypopsaný v modelu a stejně logicky vyústit do nenapravitelné pohromy.Strategie odstrašování je vyjádřena v teoretických modelech, jejichž účelem je jejich uveřejněnímv normálních časech jednoznačně informovat eventuální agresory o tom, co by se pravděpodobněstalo, kdyby se odvážili vojenské iniciativy, kterou jim modelové diskuze zakazují.351