Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIIVojenská strategie6bezpečnostní a obranné politiky je Evropská obranná agentura (European Defence Agency– EDA). Byla založena v roce 2004, aby pomáhala členským zemím EU a Radě EU zlepšovatevropské obranné schopnosti v oblasti krizového managementu a aby podporovala evropskoubezpečnostní a obrannou politiku. Konkrétně má EDA za úkol vyvíjet obranné schopnosti,podporovat obranný výzkum a technologie, posilovat evropskou technologickou a průmyslovouzákladnu v oblasti vyzbrojování, podporovat spolupráci v oblasti vyzbrojování a vytvářetkonkurenční evropský trh s obranným vybavením.Od roku 2003 provedla EU 18 operací na třech kontinentech. Úkolem těchto misí byl jakklasický peacekeeping (udržení míru), tak i monitoring hranic nebo pomoc reformám policiea bezpečnostního a soudního sektoru. V misích bylo doposud nasazeno kolem 10 000 lidí.Jde o menší operace, kde kombinovaně působí vojáci a civilní experti na danou problematiku.K prvnímu nasazení vojenských jednotek EU (EUFOR) došlo v březnu 2003 v Makedonii(Operace Concordia). První skutečně velkou operací EU pak bylo nahrazení jednotek NATOv Bosně a Hercegovině silami EUFOR v prosinci 2004 (Operace Althea). V letech 2003 až 2006EU prováděla operaci v Konžské demokratické republice (KDR). Kromě Balkánu a KDRpůsobily mise EU rovněž v Gruzii, Indonésii, Súdánu, Palestině a na hranicích Ukrajinya Moldavska. Dále má EU svou právní misi také v Iráku a v roce 2008 se předpokládá nasazeníevropských jednotek do Čadu a Středoafrické republiky spolu s jednotkami OSN.Evropská bezpečnostní strategieZákladními strategickými bezpečnostními dokumenty EU jsou Evropská bezpečnostní strategie(European Security Strategy – ESS) z prosince 2003 a Dlouhodobá vize potřeb a kapacit evropskéobrany (Long-Term Vision For European Defence and Capacity Needs) z roku 2006. Evropskábezpečnostní strategie je dokument, kterým se řídí bezpečnostní politika EU. V souvislostis existencí evropské bezpečnostní a obranné politiky jde o první případ, kdy Evropa formulovalaspolečnou bezpečnostní strategii. Podtitul dokumentu zní „bezpečná Evropa v lepším světě“.Přijetím Evropské bezpečnostní strategie získala EU vůbec první strategický rámec pro použitísvých civilních a nově i vojenských nástrojů. Přijetí Evropské bezpečnostní strategie bylodo značné míry reakcí na zahájení války v Iráku a na rostoucí zapojení EU mimo své hranice.Evropská bezpečnostní strategie vychází z pojmenování současných hrozeb. Kromě globálníchproblémů, jakými jsou chudoba a nemoci, pojmenovává dokument pět hlavních hrozeb –terorismus, zbraně hromadného ničení, regionální konflikty, zhroucené státy a organizovaný zločin.Dokument připouští, že již i Evropa je cílem globálního terorismu, a v tomto jí dala historietéměř okamžitě za pravdu, když teroristé na jaře 2004 zaútočili na vlaky v Madridu. Madridskéútoky ospravedlnily nutnost mít společnou bezpečnostní strategii a odhalily naléhavou potřebu,aby evropské státy daly své obranné schopnosti dohromady. Evropská bez pečnostní strategieuznává klíčovou roli Spojených států v evropské integraci a v evropské bezpečnosti a snaží se definovatEU jako strategického partnera USA. Podle Evropské bezpečnostní strategie je evropskábezpečnost závislá na účinném multilaterálním systému v čele s Radou bezpečnosti OSN, kterámá rozhodující zodpovědnost za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti.Evropská bezpečnostní strategie označuje terorismus za amorfní (těžko uchopitelnou, beztvarou)hrozbu a uznává, že s ní nelze bojovat tradičními nástroji a přístupy. Je zapotřebí širšípřístup než jen použití vojenské síly. Nejnebezpečnější hrozbou je spojení terorismu a zbraníhromadného ničení – tedy když se jich teroristé zmocní. Živným prostředím pro terorismusa nekontrolovatelné šíření zbraní hromadného ničení jsou regionální konflikty a zhroucenéstáty, které mohou teroristům poskytovat útočiště a podporu (třeba i nechtěně – viz současná164