Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

strategie přelomu 20. a 21. stoletíIIIspolečnou protiraketovou obranu NATO, do které budou zapojeny i části protiraketovéhosystému USA. 125Bezpečnostní a obranná politika Evropské unieEvropská unie (EU) jakožto primárně ekonomické sdružení začala výrazně rozvíjet svouobrannou politiku teprve relativně nedávno (od roku 1998). Ačkoliv evropské instituce původněnevznikly se záměrem věnovat se také obraně (od toho tu bylo NATO), přesto se v minulostio evropské obranné dimenzi uvažovalo. Pokus o vytvoření evropského obrannéhospolečenství v roce 1954 ale ztroskotal 126 a evropská společenství se soustředila na svou původníoblast – tj. hospodářskou spolupráci mezi členskými zeměmi.Když v roce 1999 Severoatlantická aliance přijímala svou poslední strategickou koncepci, bylaspolečná bezpečnostní a obranná politika Evropské unie (European Security and Defence Policy– ESDP) teprve na samotném počátku. Impulzem pro vznik evropské bezpečnostní a obrannépolitiky byl francouzsko-britský summit v roce 1998 v St. Malo. Formálně pak byl vznikevropské bezpečnostní a obranné politiky odsouhlasen na zasedání Evropské rady v Kolíněv červnu 1999, kdy bylo rozhodnuto převést roli Západoevropské unie (ZEU) do EU. Důležitýmmilníkem při vývoji evropské obranné politiky byla i dohoda mezi NATO a EU z roku1996 o poskytnutí některých prostředků a plánovacích kapacit NATO pro operace EU. 127Evropská bezpečnostní politika se v devadesátých letech 20. století ubírala několika směry.V roce 1948 byla založena ZEU jako organizace kolektivní obrany. Jejími členy byly země,které byly zároveň i členy NATO. Aliance však brzy získala větší důležitost. V roce 1996 bylona ministerském zasedání NATO v Berlíně odsouhlaseno, že na základech ZEU bude vytvořenaevropská bezpečnostní a obranná identita v rámci struktur NATO, jakýsi pilíř EU v alianci.Důvodem bylo umožnit evropským zemím podniknout akci v takovém případě, když se NATOnebude chtít angažovat jako celek. Dohoda z Berlína umožňovala evropským zemím přístupke kapacitám NATO (tento princip je dnes znám pod pojmem „Berlín plus“). 128Evropská bezpečnostní a obranná politika je hlavním prvkem společné zahraniční a bezpečnostnípolitiky EU. Formálně sice spadá pod Radu EU, ale významnou roli při její realizacihraje Vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU (HighRepresentative for the Common Foreign and Security Policy). Ústřední institucí evropské6125 Stranou pozornosti by nemělo zůstat ani rozhodnutí Francie vrátit se od roku 2009 do vojenských strukturNATO (po dvaačtyřiceti letech).126 Návrh neprošel ve francouzském parlamentu.127 EU má na Velitelství NATO pro operace (ACO) svou „buňku“ („EU Cell“). Tato spolupráce mezi aliancí a EUje známa jako „Berlín plus“, podle místa, kde byly v roce 1996 odsouhlaseny modality pomoci aliance EU. Jednáse především o poskytnutí některých plánovacích kapacit aliance pro potřeby misí EU.128 Jakousi obdobou sil rychlé reakce NATO (NRF) je koncept bojových skupin Evropské unie (EU Battlegroups).Jde o soubor vojenských jednotek o síle 1500 vojáků pod kontrolou EU. V současnosti existuje 15 mnohonárodníchskupin, které rotují tak, aby v každý moment byly k nasazení připravené dvě z nich. Battlegroupsdosáhly plných operačních schopností 1. ledna 2007. Jde o jednotky, které jsou schopné nasazení do 10 dnůod rozhodnutí a udržitelné nejméně 30 dní (120 při rotaci sil). Battlegroups slouží k plnění úkolů společné bezpečnostnía obranné politiky EU: humanitární a záchranné akce, bojové akce při zvládání krizí, peacemaking,odzbrojování, podpora boje proti terorismu nebo pomoc bezpečnostnímu sektoru. Dílčími úkoly jsou prevencekonfliktů oddělením znepřátelených stran, evakuace, dodávky pomoci nebo úvodní stabilizace bezpečnostnísituace. Velké země EU obecně přispívají vlastními Battlegroups, menší země se spojují do společných skupin,ve kterých je určen vedoucí stát s operačním velením.163