Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

strategie přelomu 20. a 21. stoletíIIIproměňovat též. Fettweis tak dospívá k závěru, který je v rozporu s pozicí strukturálníhorealismu, a sice že povaha státního chování se může měnit. 207Fettweisův názor na změněnou povahu a roli války nesdílí Colin Gray. Ten konstatuje,že od konce studené války Západ (a především USA) vstupoval do konfliktů převážněs třetiřadými protivníky. Přesto byly v řadě případů jeho výkony na bojišti nepřesvědčivé(Somálsko, Kosovo). Zatímco Západ upravuje svoje strategie a doktríny směrem ke zlepšenívýkonů ozbrojených sil ve střetech s třetiřadými protivníky, příprava na konflikt s oponentemdruhého a prvního řádu, který dříve či později přijde, se vytrácí. Vojenská hegemonie USAje pouze dočasným výsledkem geopolitického uspořádání světa po studené válce. Jenom díkyamerické moci, která nemá žádnou ekvivalentní protiváhu, jsou Spojené státy schopné hrátroli světového šerifa a ochránce své vlastní vojenské převahy. Přestože probíhající transformaceozbrojených sil zřejmě přinese zajímavé vojenskotechnologické výsledky, její příspěvekke strategickým schopnostem bude mnohem omezenější. Jednak proto, že až do roku 2020 budouzřejmě protivníci Západu asymetričtí: budou užívat způsoby vedení války, které mu neumožnívyužít silné stránky hi-tech zbraní. A potom také proto, že lepší výkony na bojištinemusejí znamenat lepší plnění strategického cíle, jímž je výhodný mír. Takové nelichotivéhodnocení samozřejmě vyvolává otázky, zda se transformace ubírá správným směrem, zdaje přípravou na skutečné budoucí strategické výzvy.Směr transformace ozbrojených sil do značné míry předurčuje přesvědčení, že válka mezivelmocemi je věcí minulosti. Nicméně současná mocenská převaha USA bude velmi pravděpodobněerodovat a ruku v ruce s tím se bude rozšiřovat prostor pro vypuknutí velké války.Al-Kajdá, která ukončila meziválečné období, a katastrofický terorismus obecně v delším časovémhorizontu ztratí v důsledku nerealizovatelnosti svého společensko-politického programupřitažlivost. Na druhou stranu s rostoucí vzácností surovin včetně vody a postupujícímglobálním oteplováním se zřejmě význam teritoriálních sporů bude zvyšovat.Období po studené válce bylo svědkem významné transformace normativního přístupu k válce.Válka již není vnímána jenom jako nepraktický prostředek řešení problémů, které vzdorujívšem ostatním nástrojům, ale stává se přímo morálně nepřijatelnou; v kultuře zakotvenýmtabu. Gray nicméně tvrdí, že morálka bude opět nahrazena nutností v okamžiku, kdy Západpozbude současný pocit strategického bezpečí. Vztah občanů k válce zřetelně demonstruje,že strategie musí pečlivě zkoumat široký kontext, v němž mají války probíhat, včetně kulturního,společenského a politického. Ty jsou, v rozporu s představou technologických nadšenců,totiž tím, co před strategii i taktiku staví největší výzvy. 208Rupert Smith v knize The Utility of Force: The Art of War in the Modern World z roku 2005tvrdí, že „průmyslové“ války mezi státy, charakteristické masovým nasazením materiálnícha lidských zdrojů, jsou nahrazovány „válkami mezi lidmi“, v nichž mizí hranice mezi vojenskýma civilním a chybí rozhodující bitva. Současná válka je podle Smithe charakteristickápřesunem důrazu od úsilí o úplné vítězství k nastolení konkrétních podmínek, situace. Bojprobíhá mezi lidmi a vítězstvím je získání myšlení lidí, ovlivnění jejich záměrů, nikoliv zlomenívůle silou. Válka již není střetem pravidelných armád reprezentujících na bojišti státy,ale přichází přímo mezi lidi – ať již jako guerilla a nepravidelná válka, nebo se svými7207 FETTWEIS, Christopher J. Revisiting Mackinder and Angell: The Obsolescence of Great Power Politics, s. 113až 115, 117. Comparative Strategy, roč. 22, č. 2, 2003, s. 109–129.208 GRAY, s. 14–26.211