Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIVojenská strategie4čínský stratég a vojevůdce Cchao Cchao (155–220 př. n. l.) napsal k dílu Mistra Sun (Sunzi)tento komentář:„Tomu, kdo dosáhne šesti vítězství v deseti bitvách, tomu přejí hvězdy,tomu, kdo dosáhne sedmi vítězství v deseti bitvách, přeje slunce,tomu, kdo dosáhne osmi vítězství v deseti bitvách, přeje měsíc…Ten, kdo dosáhne deseti vítězství v deseti bitvách, je vojevůdce, jenž stojí nade všemi.“„Bitva představuje co do důležitosti pouze jednu pětinu z celkových válečných operací.“S t r a t e g i č t í m y s l i t e l é a n t i c k é h o s v ě t aa evropského středověkuXenofón (430–353 př. n. l.) – vytvořil spis O Kýrově vychování, kde kromě taktiky jezdectvapodal i nástin strategického myšlení své doby. Jako jeden z prvních myslitelů také zdůraznilnutnost volnosti jednání: „válečné umění spočívá v umění zachovat si volnost“ (důraz na tentoaspekt boje se objevuje až u F. Foche na přelomu 19. a 20. století).Asklépiadés (1. století př. n. l.) – nebyl vojenským profesionálem, ale věnoval pozornost zákonitostemve vedení boje, zabýval se teorií falangy a organizací makedonského vojska.Onesándros (1. století n. l.) – sepsal Poučení velitelům (Strategikos). Lze se u něj setkat i se slovesemstrategeo, které odpovídá slovesu manévrovat.Polýainos (konec 2. století n. l.) – je autorem práce Strategemata, v níž je analyzováno356 váleč ných lstí, které použily historické osoby či mytologičtí hrdinové.Élien Claudius, zvaný též Aelianus Tacticus (konec 1. století n. l.; řeckého původu) – sepsaldílo věnované císaři Trajánovi, jehož cílem bylo usnadnit pochopení spisů starších řeckýcha římských autorů, zejména Asklépiadése. Jeho práce měla velký ohlas a byla v pozdějšíchdobách často opisována a zprostředkovala antický odkaz novověkým autorům a vojevůdcům.Švédský král Gustav Adolf, který je pokládán za tvůrce plukovního dělostřelectva, aplikovalprávě na základě studia jeho díla do švédského modelu armády organizační prvky římskýchlegií i jejich taktické postupy. 44Amianus Marcelinus (přibližně 320–390 n. l.) – je autorem spisu Res Gestae, jenž představujehistorický pramen pro pochopení strategie pozdního římského impéria.Vegetius Renatus Flavius (383–450 n. l.) – vytvořil Nárys vojenského umění (Epitoma reimilitar is, zvaný též De Re militari). Jedná se o kompilaci z dnes ztracených děl jeho předchůdců,kde se mimo jiné popisují základní pravidla války, výklad taktiky, útočného a obranného bojea organizace římské, respektive východořímské armády. Jeho dílo se stalo pro svoji přehlednosta čtivost jedním z hlavních odkazů na antické válečné umění a udržovalo s ním v tomto ohledu44 Vznik plukovního dělostřelectva ve švédském vojsku Gustava Adolfa měl mít svůj vzor v nasazení a použitíbalist římskými legiemi.62