Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIIVojenská strategie7Aby byla mediální konstrukce války snadno interpretovatelná pro veřejnost, snažily se armádypoužívat tyto klasické propagandistické nástroje 306• obviňování ze zvěrstev: škody způsobené armádami znechucují veřejnost a burcují protiválce jako takové, případně proti armádě druhé strany;• zveličování toho, co je v sázce: v sázce je nejenom bitva sama, ale je ohrožena i samotnádemokracie a světový řád, bojuje se za nový světový řád, proti bezpráví;• démonizace protivníka: pro Saddáma Husajna byly Spojené státy „Velký Satan“, GeorgeBush byl „Ďábel v Bílém domě“ atd.;• polarizace: „kdo nejde s námi, jde proti nám“;• nárok na boží posvěcení: například prezident G. Bush žádá o veřejnou podporu slovy„Bůh žehnej Americe“;• metapropagandu, tedy propagandu, která diskredituje propagandu druhé strany: místotoho, aby se napadala pravdivost konkrétního faktu, zpochybňuje se vše, co pocházíod nepřítele.Centrem válečné propagandy USA byla tedy démonizace osoby Saddáma Husajna, jeho vykresleníjako globální hrozby, což společně s vojenskou kontrolou tisku vytvářelo obraz válkytak, jak ho chtěla armáda USA mít. Rovněž Saddám Husajn věřil, že „správné“ mediální pokrytímůže vyhrát válku, a snažil se proto získat média na svoji stranu. Pozval CNN a pozdějii další média do Bagdádu, aby přímo odtud vysílala svá válečná svědectví; doufal, že budouna rozdíl od oficiálních zdrojů zobrazovány i civilní oběti spojeneckého bombardování, cožstejně jako ve Vietnamu mělo podkopat morální svědomí USA a jejich spojenců a obrátitdiváky opět proti válce. 307CNN byla využívána díky rychlosti přenosů k získávání strategických informací také vládnímišpičkami. 308 Nicméně se o CNN v této souvislosti hovoří jako o televizi, která simulovalaválečnou realitu. Živé zpravodajství z Kuvajtu či Iráku zahrnovalo minimum „živého materiálu“,většinu vysílání zaujímala studiová prezentace, pouze 3 % se týkala skutečné vojenskéakce. 309V tomto smyslu někteří autoři tvrdí, že se jednalo o „virtuální válku“, která postrádala veškeréatributy války reálné. „Válka není nereálná ve smyslu, že nemá skutečné dopady, […] spíšeto znamená, že státní vojenská síla je nyní virtuální ve smyslu, že se rozprostírá v abstraktním,elektronickém a informačním prostoru, a ve smyslu, že jejím primárním mechanismem již neníužití síly. Virtuální válka není proto jednoduše obrazem či fiktivní reprezentací skutečné války,ale kvalitativně odlišným druhem války, jejíž účinky zahrnují potlačení války ve starém smyslu.“310 Upozorňují rovněž, že rozdíl mezi zbrojením a silami obou válčících stran byl v tomtopřípadě tak velký, že skutečná bitva, tak jak ji známe z dřívějších konfliktů, se uskutečnila jen306 TOFFLER, s. 183 a násl.307 Spojenecká propagandistická mašinérie pracovala i proti takto pozvaným novinářům. Byli označeni spojeneckýmisilami za „zrádce“, kteří napomáhají iráckému propagandistickému plánu. Zpravodaj CNN Peter Arnettbyl například nazván „Saddámovým Goebbelsem“. In CARRUTHERS, s. 133.308 „Zapněte CNN, ať vidíme, kam to dopadne“, poznamenal například po jedné z válečných operací tehdejší ředitelCIA William Webster. In KUNCZIK, s. 302.309 In DVD Obraz nepřítele.310 BAUDRILLARD, J. The Bulf War Did Not Take Place. Sydney: Power Publications, 2000, s. 8.252