Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

strategie přelomu 20. a 21. stoletíIIIToto prostředí umožňuje mobilitu větších a relativně silně vyzbrojených skupin. Ty však majíhlavní základny v prostorech venkova, odkud podnikají výpady do měst.Celkově je tvoří až několik set osob, konkrétní akce zpravidla uskutečňují oddíly složenéz několika desítek bojovníků. To jim umožňuje značnou mobilitu. Kromě lehkých ručníchzbraní používají kulomety, raketové střely, minomety a výzbroj lehkého dělostřelectva i statickyumístěné nálože se značným účinkem. Tento styl městské guerilly prokázal svoji akceschopnostpředevším prostřednictvím čečenských uskupení v městských bojích proti ruskýmsilám v Grozném 272 v roce 1995. Od roku 2003 je v kontextu dalších forem odporu realizováni iráckým a částečně i afghánským odbojem.O nové fázi městské guerilly se uvažuje v souvislosti se vznikem megapolí v 21. století, kde byv určitých obrovských městských aglomeracích mohly vznikat zóny pod efektivní kontrolouguerillových vůdců. Úvahy o potenciálu pro městskou guerillu provázely například i nepokojena pařížských předměstích v roce 2005 273 . Vedle koncepcí městské guerilly se objevujíi koncepce kybernetické a informační guerilly, zde se však jedná spíše o přenesené významy.Jak již bylo několikrát uvedeno v předchozím textu, v rámci celkového působení nejsou mezirůznými formami subverzivního působení jasné hranice. Terorismus i guerilla jsou propojenys různými formami ideologické či ekonomické subverze. Jako subverzivní činnost je ve spojenís cizí mocí možné uskutečňovat i špionážní aktivity. Pokud jsou subverzivní aktéři infiltrovánido státních složek (především policie a armády), mohou v nich působit špionážněi ve prospěch svých skupin a současně připravovat půdu pro jejich paralýzu nebo přechodna stranu opozice (možný je i vojenský puč či státní převrat).Subverzivní strategie a formy boje mohou být využívány různými ideologickými aktéry.Neznamená to tedy, že by byl například terorismus vázán na určitou ideologii či náboženství(v tomto smyslu tedy není správné relativně časté synonymní používání slov terorismusa islamismus). Na druhou stranu si některé, zpravidla extremistické politické směry definujíurčitý vlastní základní bojový či válečnický koncept, do něhož pak podřazují své ozbrojenéi další působení. U ultralevice je to koncept třídního boje, u neonacistů koncept rasové války,u etnic kých separatistů různé koncepty národněosvobozeneckých válek, u islamismu specifickybojovně pojatý koncept džihádu (proto se někdy hovoří i o džihádismu).S ohledem na globální rozsah džihádistických aktivit v současnosti je tato forma insurgency sledovánazřejmě nejvíce. Hlavní směr džihádismu je inspirován sunnitským extremismem – ať jižv revoluční linii Muslimského bratrstva či v linii dogmatického wahhábismu nebo školy deobandu.Vlivná je však i šíitská linie vázaná v současnosti především na ideje íránské revoluce z roku1979 („chomejnismus“). Mezi různými džihádisty může docházet také ke střetům, jako v Iráku,častá je však i jejich vzájemná kooperace – například v protiizraelském boji v Libanonu.Přitom existují regionální islamistické skupiny i celosvětové islamistické sítě, mezi nimiž zaujímádominantní pozici sunnitská al-Kajdá. Al-Kajdá vznikla v roce 1988 z bojovníků protisovětským vojskům v Afghánistánu pod vedením Usámy bin Ládina. Tato organizace razilapojetí svých příslušníků jakožto vojáků sledujících určitou strategii 274 .7272 Centrum strategických studií, s. 33.273 Centrum strategických studií, s. 33.274 Al Qaeda, Declaration of Jihad (Holy War) against the country’s tyrants military series. Washington: United StatesDepartment of Justice, 2001; http://www.usdoj.gov/ag/manualpart1_1.pdf (20. 3. 2008).239