Vojenská strategie 2008 - Ministerstvo obrany

IIIVojenská strategie6pojmenovaného konkrétního nepřítele. Zdůrazněna byla priorita využití nevojenských prostředkůk řešení sporů. Přesto se však Ruská federace cítila ohrožena jak vojenskou siloupotenciálních protivníků, tak nestabilitou či skutečnými ozbrojenými konflikty v oblastechpřiléhajících k teritoriu Ruska nebo jeho spojenců. Dalším nepřijatelným prvkem bylo zasahovánído vnitřních záležitostí Ruska spolu s tehdejšími záměry rozšiřování NATO. Vytypoványbyly i hrozby ruským životním zájmům. Jaderné zbraně tato doktrína již nepovažovalaza prvořadé vojenské prostředky. Jejich hlavní funkce byla především v roli prostředku odstrašeníproti jaderné i konvenční agresi.Vojenská doktrína Ruské federace z roku 2000Dne 4. února 2000 se v Kremlu, za předsednictví úřadujícího prezidenta Vladimíra Putina,uskutečnilo zasedání Rady bezpečnosti Ruské federace, na kterém byla projednána nová vojenskádoktrína. Při jejím vytváření bylo přihlíženo k událostem v Čečensku, které se netýkalypouze Ruska, ale také Tádžikistánu, Kyrgyzstánu a Uzbekistánu. Rozšíření zóny působeníNATO a možnost přijímat rozhodnutí v rámci NATO 113 bez účasti Rady bezpečnosti OSNoznačil Putin za nové jevy, na které Rusko musí brát zřetel. V nové vojenské doktríně považujeRusko jaderné zbraně za prvek politického odstrašování a hodlá tyto zbraně použít jakoodpověď i na rozsáhlou agresi s použitím konvenční výzbroje nebo v případech kritickýchpro Ruskou federaci a její spojence, v prvé řadě Bělorusko.Rada bezpečnosti Ruské federace tak přijala novou vojenskou doktrínu, která nahradilatu stávající, platnou od roku 1993. Vojenská doktrína Ruské federace byla změněna necelýměsíc po změně bezpečnostní doktríny Ruska (po přijetí nové Koncepce národní bezpečnostiRuské federace). Vojenští experti podotýkají, že se Rusko touto projadernou doktrínou snažívyrovnat oslabení pozic v oblasti konvenčních zbraní.Základní rysy Vojenské doktríny Ruské federaceDne 25. dubna 2000 byl zveřejněn výnos nově zvoleného prezidenta V. Putina o schválení novéVojenské doktríny Ruské federace, čímž tato vstoupila v platnost. Dokument je kromě úvodustrukturován do tří částí: vojenskopolitické, vojenskostrategické a vojenskoekonomické.Vojenská doktrína je charakterizována jako dokument přechodného období, tj. období budovánídemokratické státnosti, mnohasektorové ekonomiky, adaptace vojenské organizace státua dynamické transformace systému mezinárodních vztahu. Z části vojenskopolitické bylozcela odstraněno základní východisko původního návrhu textu doktríny o tom, že současnýsvět je charakteristický soupeřením mezi jednopolárním a mnohapolárním uspořádáním.V textu doktríny lze najít konfrontační odstavce, které odrážejí nedořešené problémy – výrazpostojů k operaci v Kosovu, situaci v Čečensku, záměrům USA na budování Národní protiraketovéobrany (National Missile Defence – NMD), vyjádření pocitu Ruska, že je proti němuvedena nespravedlivá informační politika, a obavy z nečisté hry vyspělých zemí v oblasti severníhoKavkazu a Kaspického moře. V tomto kontextu Vojenská doktrína Ruské federacejako destabilizující faktory uvádí:• snahy oslabit (ignorovat) existující mechanismy mezinárodní bezpečnosti (Organizacepro bezpečnost a spolupráci v Evropě, OSN);113 Summit NATO ve Washingtonu, USA, 23.–25. dubna 1999.150