Liečivé rastliny v meniacich sa environmentálnych podmienkach

Vliv abiotických a biotických stresorů na vlastnosti rostlin 11.5.2005
Střední hodnota „hydraulického průměru“ získaná z hodnot segmentů po 2 µm je u
kontrolních sazenic 12,32 µm a u experimentálních sazenic 12,29 µm.
Z výsledků je zřejmé, že tracheidy deuteroxylému kontrolních sazenic měly pouze
nepatrně větší lumeny než tomu bylo u experimentálních sazenic (vyšší zastoupení ve větších
třídách) a tedy, že při zhutnění půdy je při tvorbě xylému rozhodující vlhkostní charakteristika
půdy a tedy tendence růstu kořenů menšími průměry lumenů zabránit přetržení vodního
sloupce tvorbou tracheid o menších lumenech. Tomu odpovídá také vyšší teoretická
hydraulická vodivost kořenů kontrolních sazenic Tracheidy metaxylému, jakožto vodivé
elementy primární stavby, na zhutnění reagují citlivěji také mohutnější sekundární ztlušťovací
lamelou buněčné stěny (o 5 %) oproti sekundárnímu xylému kde se procentické zastoupení
buněčných stěn liší jen asi o 1 %. Nárůst teoretické hydraulické vodivosti u kontrolních
sazenic kořenů znamená, že při stejném průměru kořene mohou vést vodu vyšší rychlostí než
experimentální sazenice.
Závěr
Ze získaných výsledků vyplývá, že působením tlaku byla v sekundárním xylému
průměrná plocha buněčných stěn vyšší o 1 % , v metaxylému vyšší o 5 % oproti kontrolním
sazenicím. Co se týká největšího rozměru lumenů tracheid, pak v kořenech pod vlivem tlaku
byly četnější tracheidy úzké (do 12 μm), zatímco u kontrolních kořenů byly četnější
tracheidy široké (od 14 μm). Z experimentu vyplývá jednak vyšší citlivost kořenů vůči tlaku
v mladších fázích vývinu, snížená potenciální vodivost xylému a jednak vyšší energetický
nárok na stavbu xylému (početnější vodivé elementy s mohutnějšími buněčnými stěnami).
Stěžejným závěrem je potvrzení, že z morfologických parametrů kořenů nelze usuzovat na
funkce kořenů bez jejich histologické analýzy.
103