Liečivé rastliny v meniacich sa environmentálnych podmienkach

Vliv abiotických a biotických stresorů na vlastnosti rostlin 11.5.2005
Odrůdové rozdíly ve schopnosti řepky klíčit za podmínek
vodního stresu
Josef Holec 1 , Josef Soukup 1 , Petr Baranyk 2 , Václav Kohout 1
1 Česká zemědělská univerzita v Praze, fakulta abrobiologie, potravinových a přírodních
zdrojů, katedra agroekologie a biometeorologie, Kamýcká 957, 165 21 Praha 6 – Suchdol,
Česká republika, holec@af.czu.cz, soukup@af.czu.cz, kohout@af.czu.cz
2 Česká zemědělská univerzita v Praze, fakulta abrobiologie, potravinových a přírodních
zdrojů, katedra rostlinné výroby, Kamýcká 957, 165 21 Praha 6 – Suchdol, Česká republika,
baranyk@af.czu.cz
Souhrn
V rámci testů klíčivosti za podmínek vodního stresu (-1,0 MPa) byl sledován celkový podíl
vyklíčených semen vybraných odrůd řepky a rychlost klíčení a jeho vyrovnanost. Tato
schopnost je vyjádřena koeficientem velocity (C v ), který popisuje charakter klíčení. Nejvyšší
hodnoty jsou dosahovány u těch odrůd, které klíčí hromadně v krátkém časovém intervalu,
naopak rozvleklé klíčení hodnoty tohoto koeficientu snižuje.
Podíváme-li se na hodnoty všech sledovaných charakteristik, můžeme říci, že ty odrůdy, které
dosáhly klíčivosti nad 80% a zároveň mají koeficient velocity vyšší než 30,0 jsou schopny za
podmínek vodního stresu klíčit relativně vyrovnaně a v dostatečných počtech. Jedná se
konkrétně o tyto odrůdy: Madrigal (nejvyšší průměrná klíčivost), Artus, Navajo, Laser,
Baldur (nejrychlejší a nejvyrovnanější klíčení), Action, Slogan, Viking, Omaha, Catonic,
Ramiro. Vysokou míru klíčivosti s poněkud nižší rychlostí klíčení pak vykazují Spirit, Orkan,
Lisek a Elf.
Úvod
Klíčení začíná z fyziologického hlediska příjmem vody a končí startem prodlužování
embryonální osy, zpravidla kořínku. Zahrnuje řadu biochemických, fyzikálních a
biologických procesů (např. hydratace proteinů, strukturální subbuněčné změny, dýchání,
makromolekulární syntézy a prodlužování buněk), jejichž vlivem se embryo transformuje
z dehydratovaného klidového stavu do stádia se životaschopným metabolismem, který je
završen růstem (Houba & Hosnedl 2002).
Voda je nezbytná pro zbobtnání semen, jež předchází jejich klíčení. Bobtnat mohou i mrtvá
semena, neschopná klíčit. U životných semen však dochází k aktivaci dýchání a stupňování
metabolické a hormonální aktivity. Rychlost absorpce vody je největší hned poté, co semena
přišla v půdě do styku s vodou. Příjem vody v této první etapě nezávisí na životních
pochodech a zvyšuje se se vzestupem teploty. Závislost příjmu vody na osmotickém tlaku
roztoku, ve kterém semena bobtnají, je nepřímá. Největší úroveň hydratace je v embryu,
jakmile v něm stoupne obsah vody nad 60 %, počnou se v semeni aktivovat metabolické
systémy, a tím začíná i příprava na objemový růst embryonálních buněk. Voda může často
působit jako agens zvyšující míru a rychlost klíčení – může ze semen vylouhovat látky
132