LieÄÂivé rastliny v meniacich sa environmentálnych podmienkach
LieÄÂivé rastliny v meniacich sa environmentálnych podmienkach
LieÄÂivé rastliny v meniacich sa environmentálnych podmienkach
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Vliv abiotických a biotických stresorů na vlastnosti rostlin 11.5.2005<br />
alkalické” ale mezinárodně převládá ruské označení slanec. Vodní režim slanců je charakteristický<br />
velkou proměnlivostí a letním suchem. Jarní voda vlivem neproustného horizontu někdy pokrývá<br />
povrch slance. V létě, když zhutněný horizont rozpuká, stékají srážky po puklinách téměř<br />
nezvlhčujíce veké strukturní bloky půdy. Tato skupina je rozšířena prakticky ve všech<br />
klimatických zónách od humidních tropů po polární kruh.<br />
Sádrovcové půdy jsou solí ovlivněné půdy vyvinuté za přítomnosti CaSO 4 nebo zřídka za<br />
přítomnosti CaCl 2 . Sádrovcové půdy jsou kyselé a na rostliny působí toxicky. Sádrovcové půdy se<br />
nacházejí v Severní Americe, Severní Africe, na Blízkém, Středním a dálném Východě a<br />
v Austrálii.<br />
Hořečnaté půdy jsou solí ovlivněné půdy, které vyvinuly pod vlivem hořečnatých solí.<br />
Hořčík se uvolňuje větráním hadců (serpeninitu). Hořečnaté půdy působí stresem toxických iontů<br />
hořčíku a deficience vápníku. Hořčík způsobuje nanismy u rostlin, zkracují se internodia. Řada<br />
druhů je vázána na hacové půdy (Asplenium adulterinum, A. cuneifolium). Tato skupina půd se<br />
vyskytuje v aridních, semiaridních a někdy i semihumidních oblastech. V České republice je<br />
nejznámější rozšíření hadcových půd u Mohelna, kde se vyvinula hadcová step.<br />
Kyselé síranové (sulfátové) půdy mají ob<strong>sa</strong>h solí složen převážně z Al 2 (SO 4 ) 3 a Fe 2 (SO 4 ) 3 .<br />
Síranové půdy se vyznačují mimořádnou kyselostí s pH někdy i pod 2, k níž přistupuje toxický<br />
efekt hliníku.Tento typ půd obecně rozšířen v oblastech přílivových bažin podél pobřeží všech<br />
kontinentů. V některých oblastech se dokonce u<strong>sa</strong>zují mořské sirné sedimenty. Existují i<br />
vnitrozemské kyselé sulfátové půdy jako pozůstatek působení ledovců (západní USA, Malá Asie a<br />
Čína).<br />
Půdy ovlivněné slanou vodou moře. Světové oceány mají průměrnou <strong>sa</strong>linitu 3,5 %<br />
rozpuštěných látek. Vnitrozemská moře a jezera mají <strong>sa</strong>linitu mnohem vyšší, např. Salt Lake<br />
v Utahu až 28 % v některých zátokách. Avšak i ob<strong>sa</strong>h solí v oceánu je letální pro většinu<br />
nehalofytních rostlin. Rostliny rostoucí v přílivových zónách v brakických vodách musí čelit<br />
náhlým a extrémním změnám osmotického tlaku mořské vody střídané sladkou vodou z pevniny<br />
(např. mangrove).<br />
Halofyty<br />
Halofyty je objevují v mnoha čeledích, charakteristické jsou ale pro čeledě Chenopodiaceae,<br />
Salsolaceae, Plumbaginaceae, Frankeniaceae, Tamarikaceae a Amaranthaceae.<br />
Pro typické halofyty solončaků je charakterizující halomorfní stavba rostliny: sukulentnost, vysoký<br />
ob<strong>sa</strong>h popelovin a zejména zvýšený ob<strong>sa</strong>h solí v buňkách, povrch lysý nebo téměř lysý. Na řezu<br />
větévkou typického halofytu – slanorožce je patrná jemná epidermis, dvě vrstvy palisád a<br />
velkobuněčný parenchym. Kořenový systém je mělký, zpravidla pouze 5-7 cm. Halomorfnost<br />
přibývá se zvyšující se koncentrací solí. Typické halofyty při snížené koncetraci solí omezují růst a<br />
„hladoví“. Naopak, na půdách s vysokou koncentrací solí je růst halofytů rychlý, zvyšuje se ob<strong>sa</strong>h<br />
vody v rostliných (sukulentnost) a klesá transpirační povrch vztažený na objem rostliny. Při letním<br />
vysychání solončaku roste dále kocentrace solí v půdě na úroveň stresu, roste osmotický tlak<br />
v buňkách, což má za následek snížení transpirace a omezení růstu. Rostlina obrací ve svůj<br />
prospěch vražedné síly přírody (Timirjazev in ŠENNIKOV, 1953).<br />
Pro klíčení semen je nezbytná nižsí koncentace solí a ta nastává při jarních deštích. Počáteční růst<br />
probíhá velmi rychle a mladé rostlinky s několika pravými listy již jsou schopny vzdorovat kolísání<br />
koncentrace solí. U některých halofytních rostlin (mangrove) se dokonce vyvinula živorodost.<br />
Semena klíčí na mateřské rostlině a semenáčky padají na povrch půdy při odlivu, kdy převažují<br />
toky sladké vody z pevniny do moře. Do příštího přílivu během několika hodin jsou schopny<br />
zakořenit a snášet zaplavení slanou vodou.<br />
Buněčné šťávy halofytů mohou mít slanou chuť. Dobytek slané rostliny vyhledává a přednostně<br />
spásá.<br />
Na slancích, které jsou sušší a mají nižší koncentaci solí v povrchové vrstvě klesá podíl typických<br />
halomofních druhů a přibývá druhů s xeromorfní stavbou. Vícevrstevná epidermis je chráněna<br />
silnější kutikulou a často hustě přiléhavými trichomy překrývající průduchy. Listy jsou malé,<br />
356
Change language