Liečivé rastliny v meniacich sa environmentálnych podmienkach

Vliv abiotických a biotických stresorů na vlastnosti rostlin 11.5.2005
povinnosti ve znění Kyotského protokolu pro jednotlivé státy byly již poněkolikáté změkčeny
a že vedle omezování produkce skleníkových plynů Kyotský protokol umožňuje snížit emise
jednotlivých států propady uhlíku prostřednictvím změn v lesním hospodářství a ve využívání
krajiny.
Současná měření ukazují, že globální terestrická biosféra absorbuje více atmosférického
uhlíku než uvolňuje. Podle IPCC (2001) v 80. letech byla terestrická absorpce 1,9 Gt uhlíku
za rok, zatímco v 90. letech vzrostla na 2,3 Gt uhlíku za rok, geografická a časová distribuce
tohoto sinku - deponia je však prakticky neznámá. Uvedená čísla mohou z roku na rok kolísat.
Vzhledem k tomu, že emise fosilních paliv meziročně kolísají v rozmezí méně jak 4 %, a
oceánický koloběh uhlíku je dosti stabilní, lze vyvozovat, že většina meziroční variability
toků CO 2 souvisí právě s jeho terestrickým cyklem. Předpokládá se (IPCC 2001), že k
nejvýznamnějším místům příjmu uhlíku patří oblasti lesů temperátní zóny severní polokoule.
Avšak toto tvrzení může být s ohledem na značné rozdíly výsledků získaných různými
technikami a metodickými přístupy velice kontroverzní. Např. na základě metod inventarizace
lesa byl v rámci zemí EU stanoven roční záchyt uhlíku ve výši 0,1 Gt, výsledky vycházející z
lokálních měření toků uhlíku však hovoří o 0,4 Gt zachyceného uhlíku a z měření koncentrací
uhlíku v atmosféře vyplývá hodnota 0,7 Gt (Jansens et al 2003; Papale a Valentini 2003).
I přes výše citované nesrovnalosti závěrů vědeckých výzkumů je prokázáno, že
v posledních desetiletích evropská deponia uhlíku vykazují zřetelnou vzrůstající tendenci
(IPCC 2001; Jansens et al 2003). Určující faktory tohoto trendu jsou zřejmě spojeny
s přihnojováním přirozených i umělých ekosystémů jak zvyšujícím se obsahem dusíku
v atmosféře, tak i oxidu uhličitého. Dalšími pozitivními faktory jsou změny využívání krajiny,
změny hospodaření v lesích spojené se změnami věkové struktury, s celkovým ozdravěním
lesů v důsledku významného poklesu znečištění ovzduší a možná také převládající pozitivní
reakce ekosystémů na evropském kontinentu na vlastní změnu klimatu.
Jak bylo uvedeno, terestriální biota v současné roční bilanci zadrží okolo 2,3 Gt uhlíku.
Toto zadržené množství přibližně vyrovnává ztrátu uhlíku způsobenou odlesňováním
tropických lesních ploch. Při odlesňování se ročně do ovzduší dostává přibližně 2,0 Gt uhlíku.
Současné vědecké poznatky dokládají, že hospodářské lesy ročně zachytávají cca 6 tun uhlíku
/ha. Také původní sibiřské lesy stejně jako amazonské pralesy v současnosti zachytí ročně
přibližně stejné množství uhlíku jako lesy hospodářské (IPCC 2001), i když se předpokládalo,
že uhlíková bilance těchto klimaxových ekosystémů konverguje k nule. Podmínky rovnováhy
těchto ekosystémů však byly narůstající koncentrací CO 2 v atmosféře změněny.
33