Liečivé rastliny v meniacich sa environmentálnych podmienkach

Vliv abiotických a biotických stresorů na vlastnosti rostlin 11.5.2005
hluboký vrt v ledovci v Antarktidě představuje období posledních 160 tisíc let. Analýzy
obsahu CO 2 potvrzují, že ke klimatickým změnám docházelo i bez přičinění člověka. Rovněž
podle současných měření koncentrace CO 2 , který osciluje v atmosféře takovým způsobem, že
jen člověk tuto změnu nemůže mít „na svědomí“. Příkladem může být střídavý obsah tohoto
plynu v atmosféře v roce 2004. Měření ze satelitů dokonce ukázala, že díky vyšším teplotám a
vyšší koncentraci CO 2 „zelená hmota“ na Zemi přibývá. Za posledních 15 let přibližně o
5%, i když se převážně jedná o hmotu zelených řas.
Další ze „skleníkových plynů“, metan, je ve velkém množství produkován hlavně při
zemědělské výrobě. Avšak na Zemi existují nezávisle na lidské činnosti obrovské, přirozeným
způsobem vzniklé zásoby metanu. Ty se nacházejí v tuhé podobě na mořském dně a za
určitých okolností se mohou uvolnit z mořského dna do ovzduší. (Pro zajímavost např.
v oblasti tzv. „bermudského trojúhelníku“ je uloženo velké množství tohoto plynu a jeho
úniky ze dna moře jsou některými autory vysvětlovány neobvyklé děje, zde se odehrávající).
V geologické minulosti Země k velkému úniku metanu z podmořských zásobáren již
pravděpodobně několikrát došlo a metan ze dna moře se pak pravděpodobně stal jednou z
příčin skleníkového efektu.
Jak podle D. T. Pattersona, ovlivňuje lidská činnost zvýšený obsah některých plynů v
atmosféře, vidíme z následující tabulky:
Charakteristika hlavních plynů v atmosféře Země
CO 2 CH 4 N 2 O Chlorofluorokarbonové sloučeniny
CFCl 3 CF 2Cl 2
Současná koncentrace (ppm) 350 1,7 0,31 0,0003 0,0004
Roční zvýšení (%) 0,4 0,9 0,25 4,0 4,0
Příspěvek ke skleníkovému efektu
(%)
49 18 6 ? ?
Antropogenní zdroj (v % celku) ? 60 24 100 100
Člověk, je tedy pouze částečným přispívatelem ke tvorbě skleníkového efektu a
následných možných klimatických změn.
A abychom nezapomněli na snad nejdůležitější „skleníkový plyn“, kterým je zvýšený
obsah vodních par v atmosféře. Vysvětlením určitého nezájmu je obecně vžitý názor, že
člověk jejich množství nijak neovlivňuje. Což lokálně zřejmě pravda není. A globálně?
Jestliže platí, že při zvyšování teploty ovzduší je i vyšší odpar vody a větší množství
vodních par v atmosféře, pak se člověk částečně a nepřímo podílí též na obsahu tohoto
skleníkového plynu. Běžně se vodní páry dostávají do atmosféry odparem z vodních ploch a
zemského povrchu.
10