Liečivé rastliny v meniacich sa environmentálnych podmienkach

Vliv abiotických a biotických stresorů na vlastnosti rostlin 11.5.2005
Vývoj stromovitých typů rostlin a životní prostředí, které v
minulosti osidlovaly
Jiřina Zieglerová
e-mail: opidum@volny.cz
Abychom mohli spatřit první stromovité rostliny na Zemi, museli bychom se vrátit přes
propast času, až do prvohorní periody devonu (418 - 354 mil. let). Stromovité typy rostlin se
vyvinuly z vyšších suchozemských rostlin bylinného a keřovitého vzhledu, které je ve fylogenezi na
souši předcházely. Rostly na březích vod nebo ve vlhkém močálovém prostředí, v teplých
klimatických pásmech. Anatomická stavba prvních stromovitých rostlin byla ještě primitivní a
neumožňovala jim kosmopolitní rozšíření tak, jak je tomu dnes. Teprve v průběhu věků se vyvinuly
pokročilé druhy, schopné osídlit různorodé biotopy po celé Zemi. Hlavním stresorem ovlivňujícím
po celou dobu vývoj a existenci rostlin, a tedy i stromů, na souši, bylo vždy aridní životní prostředí.
Ze všech stresorů, se kterými se rostliny na suché zemi střetávaly, to bylo zřejmě sucho, jež nejvíce
podmínilo jejich evoluci na souši. Adaptace ke zcela odlišnému životnímu prostředí, vznik a
zdokonalování funkce nových orgánů, probíhaly postupně anebo možná i skokem, v několika, v
současnosti rozlišovaných, vývojových stupních. Vývojové stupně jsou charakterizovány určitou
dosaženou úrovní organizace rostlin a ve třech z nich jsou zastoupeny kromě bylinných typů i
stromovité rostliny. Jedná se o kapraďorosty, nahosemenné a krytosemenné rostliny.
Jedny z prvních stromů objevujících se nejpravděpodobněji ve středním devonu, jsou
systematicky přiřazovány k vývojovému stupni kapraďorostů. Ten zahrnuje plavuňovité rostliny
spolu s přesličkovitými, kapradinovými a prvosemennými rostlinami.
U plavuňovitých rostlin se vyvinuly první stromy z bylinných typů rostlin během svrchního
devonu (časově nejmladší epocha devonu). Jsou zde již zastoupeny stromkovité i vysoké stromovité
typy plavuní, z nichž některé druhy dosahovaly úctyhodné výšky 30-ti metrů, s kmenem o průměru
až dvou metrů. Kmeny stromů měly slabě vyvinutý dřevní válec a mohutnou kůru, kůra zaujímala
více než 80% objemu kmene a měla nosnou funkci. Horní část kmene byla zelená a spolu s listy se
spolupodílela na asimilaci. U plavuní byl již vyvinut pravý list. Listy byly čárkovitého vzhledu
různých velikostí, od drobných forem až po „trávovité“ listy i metrové délky. Ve spodní části
kmene se stromy vidličnatě rozvětvovaly do plochy a na jednotlivých větvích, které byly stonkové
povahy, vyrůstaly vlastní duté kořeny. Většina zástupců byla vázána na vlhké močálové prostředí
tehdejšího tropického pásma, kde se stali hlavní uhlotvornou složkou. Největší rozvoj těchto
pionýrů mezi stromy probíhal v karbonu (354 – 290 mil. let). Na konci prvohor v permu (290 - 248
mil. let), při dosud největší známé celosvětové krizi v dějinách Země, plavuňovité rostliny buď
vymřely anebo vlivem velmi suchého klimatu značně zredukovaly svou velikost. Posledními členy
368