Liečivé rastliny v meniacich sa environmentálnych podmienkach

Vliv biotických a abiotických stresorů na vlastnosti rostlin 11.5.2005
v kyselé oblasti pH. K tomuto účelu jsme použili dvou dalších pufrů v rozsahu pH 1 – 5 (0,2 M HCl
– 0,2 M NaCl a 0,1 M citronová kyselina – 0,1 M citronan draselný C 6 H 7 O 7 K). Závislost výšky
píku SA na pH daných pufrů je ukázána na společném grafu na obrázku 2C. Nejnižších hodnot
výšek se dosahovalo s citronanovým pufrem. Vyšší elektrochemické odezvy poskytovala SA
v pufru HCl–NaCl, jehož pH mělo z použitých pufrů nejmenší vliv na výšku píku, která se
pohybovala kolem 11,2 μA (koncentrace SA 50 μg/ml). Nejvyšší hodnoty jsme získali při použití
BR pufru, kde byla strmější závislost výšky na pH pufru, kdy při nejnižším pH 1,81 se dosahovalo
přibližně o 10 % vyšších hodnot (průměrná výška píku 13,7 μA) než při použití pufru HCl–NaCl
(obr. 2C).
A
Výška píku (%)
100
80
60
40
1 5 9 13
pH
B
Potenciál píku (V)
1.1
1.0
0.9
0.8
1 5 9 13
pH
C
Výška píku (%)
100
90
80
70
60
50
Britton-Robinson
HCl – NaCl
Citrate
D
Výška píku (μA)
20
10
0
y = 0.2412x + 0.0751
R 2 = 0.9987
1 2 3
0 25 50 75 100
pH koncentrace SA (μg.ml -1 )
Obr. 2: Závislost výšky píku SA (A) a potenciálu (B) na pH Britton-Robinson pufru. Závislost
výšky píku SA na pH tří studovaných pufrů (C). Závislost výšky signálu na koncentraci SA
(D). Výška píku 13,7 μA odpovídá 100 %. Koncentrace kyseliny salicylové 50 μg/ml.
V naší další práci jsme dále využívali Britton-Robinsonova pufru (pH 1,8) pro analýzu SA
v závislosti na koncentraci. Získali jsme velmi dobře vyvinuté signály, jejichž potenciál v polovině
píku s klesající koncentrací nepatrně rostl od 1,055 V (při 100 μg.ml -1 ) na 1,072 V (při 0,39 μg.ml -
1 ). Získali jsme striktně lineární kalibrační křivku (R 2 = 0,9987) v koncentračním intervalu od 0,39
do 75 μg.ml -1 (y = 2,4117 + 0,7506; obr. 2D). Poslední bod závislosti elektrochemické odpovědi na
koncentraci SA (100 μg.ml -1 ; ~0,7 mM; červený bod na obr. 2D) je značně odchýlen od výše
uvedené kalibrační křivky (obr. 2D). Tato odchylka je pravděpodobně způsobena tvorbou
polymerního filmu, jehož efekt není při této koncentraci již zanedbatelný /47,48/,/49/. Detekční
limit kyseliny salicylové byl určen jako 3 S/N a byl roven 57,5 ng/ml (0,416 μM).
Jak již bylo řečeno, substituenty navázané na fenolovém skeletu výrazně ovlivňují
elektrochemickou odpověď /30/. Proto po nalezení optimálního základního elektrolytu, pH a
zjištění koncentrační závislosti pro SA, jsme totožné podmínky aplikovali i na stanovení derivátů
SA, konkrétně AcSA, DNSA, TSA a SuSA. Je známo, že AcSA je díky zablokované –OH skupině
(obr. 1) elektrochemicky neaktivní /30/. Tuto skutečnost jsme potvrdily také na povrchu CPE (není
ukázáno). U kyseliny thiosalicylové je hydroxylová skupina nahrazena thiolovou –SH. Thiolová
skupina je obecně dobře oxidovatelná na povrchu pracovních elektrod. Na povrchu CPE
poskytovala TSA přibližně stejnou proudovou odezvu jako SA ovšem při nižším potenciálu
přibližně 0,75 V. U dalších dvou derivátů DNSA a SuSA je hydroxylová skupina přítomna a dala
by se tedy očekávat její oxidace na povrchu CPE tak jak se tomu děje u SA. Projevuje se zde ovšem
značný vliv substituentů na benzenovém jádře. V případě DNSA přítomnost dvou nitroskupin
způsobuje její elektrochemickou inaktivitu. U SuSA došlo ke snížení elektrochemické odpovědi
vzhledem k signálu SA přibližně o 50 %.
250