Liečivé rastliny v meniacich sa environmentálnych podmienkach

Vliv abiotických a biotických stresorů na vlastnosti rostlin 11.5.2005
Termín setí řepky (20.-25. srpen v obilnářské a bramborářské oblasti, 25.-31. srpen
v kukuřičné a řepařské oblasti) připadá na období, kdy je sice vzhledem o ostatním částem
roku relativně vysoký úhrn srážek, ale zároveň jsou i vysoká teploty a tedy i vysoký výpar.
Často se v tomto období setkáváme s přísušky, které se mohou na rovnoměrnosti klíčení a
vzcházení negativně projevit. I když je řepka plodinou typickou pro střední a vyšší polohy a
z hlediska rajonizace jejího pěstování pro ni nejsou nízké polohy nejvhodnější, je i zde
pěstována nejen kvůli její vysoké koncentraci, ale i z objektivních důvodů, jako je např.
množení osiva (Baranyk 2000). V těchto oblastech je ale sucho coby nejvíce limitující
rostlinný stresor (Hnilička et al. 2003) v době setí poměrně častým jevem. Vzhledem k tomu,
že schopnost klíčit za podmínek vodního stresu je u jednotlivých odrůd různá, je možné volit
do rizikovějších oblastí takové odrůdy, které nedostatek vody v době klíčení snášejí relativně
dobře.
Materiál a metodika
Z každé odrůdy řepky byly odebrány vzorky po 100 semenech ve čtyřech opakováních. Tyto
vzorky byly umístěny na Petriho misky o průměru 9 cm obsahující jednu vrstvu filtračního
papíru a 10 ml roztoku polyethylenglykolu (PEG) o osmotickém potenciálu –1,0 MPa
(Michel & Kaufmann 1973). Misky byly zabaleny do průhledné folie a umístěny
v laboratorních podmínkách. Denně byly počítány klíčící rostliny, které byly z klíčidel
odstraňovány. Test byl ukončen v době, kdy již žádná další semena neklíčila.
Ze získaných údajů byly u jednotlivých odrůd vypočteny celkové hodnoty klíčivosti a
Kotowskiho koeficient velocity (C v ) jakožto charakteristika rychlosti klíčení (Bewley &
Black 1983) a tedy jedna z možností vyjádření energie klíčení v daných podmínkách.
Výsledky a diskuse
V případě setí řepky za sušších podmínek hrozí zhoršení její klíčivosti a vzcházivosti. Ne
všechny odrůdy ale na nedostatek vody v době klíčení reagují stejně citlivě. Jak ukazuje
tabulka č.1, je možné vytipovat takové, které i při poměrně nízkém osmotickém potenciálu –
1,0 MPa dosahují vysokého procenta klíčivosti.
Klíčivost za plného zásobení vodou se u zkoušených odrůd pohybovala většinou mezi 96-
98%. Rozdíl mezi touto hodnotou a procentem klíčivosti za nedostatku vody představují
semena, která jsou sice životná, ale záporný vodní potenciál je pro ně již natolik silný, že
nejsou schopna z vnějšího prostředí přijmout dostatek vody pro vlastní vyklíčení. Tato
semena částečně nabobtnají a další pochody již nenastávají. V této fázi mohou být znovu
vysušena, aniž by došlo k nevratnému poškození zárodku. Po dodání vody je proces klíčení
znovu obnoven. V tomto případě je ale klíčení a následné vzcházení rozvleklé a porost je co
do vývoje jednotlivých rostlin nevyrovnaný.
Schopnost klíčit za nedostatku vody je výhodná i při omezování škodlivosti výdrolu řepky
v následných plodinách. Termín sklizně ozimé řepky připadá sice na období s vysokým
průměrným úhrnem srážek, ale také s vysokou průměrnou teplotou vzduchu a vysokým
výparem. Důsledkem je přeschlý povrch půdy a její povrchové vrstvy. Semena ze sklizňových
ztrát tedy nemusí hromadně klíčit a vzcházet a při následném zpracování půdy přecházejí do
půdní zásoby, kde mohou přečkat životná více let. U odrůd s vysokou klíčivostí za podmínek
vodního stresu je předpoklad vyššího podílu vyklíčených semen i při nižším obsahu vody
v půdě.
Nejde však jen o celkový podíl vyklíčených semen, ale i o rychlost klíčení a jeho
vyrovnanost. Tato schopnost je vyjádřena koeficientem velocity (C v ), který popisuje charakter
klíčení. Nejvyšší hodnoty jsou dosahovány u těch odrůd, které klíčí hromadně v krátkém
časovém intervalu, naopak rozvleklé klíčení hodnoty tohoto koeficientu snižuje.
142