Liečivé rastliny v meniacich sa environmentálnych podmienkach

Vliv abiotických a biotických stresorů na vlastnosti rostlin 11.5.2005
linie stromovitých plavuní přežívajících až do současnosti, jsou drobní zástupci z řádu
šídlatkotvarých (Isoëtales). Během svrchního devonu se objevují i stromovité přesličkovité rostliny
zastoupené druhy rodu Calamites. (Obr. 1. Calamites – ukázka vzhledu stromovité přesličky).
Hladké článkované kmeny dosahovaly až do výše 20-ti metrů a vyrůstaly z vodorovných silných
podzemních oddenků, na nichž byly i drobné kořínky. Stromy měly mohutně vyvinutou dřevní část
a středem stromu probíhala velká dřeňová dutina, která dala tomuto rodu i jméno (calamos = dutina,
roura).
Obr. 1. Calamites (Brongniart), rekonstrukce vzhledu (karbon), upraveno
dle Thomas a Spicer (1986).
Kmeny byly pravidelně větvené, tenké větve nesly přesleny čárkovitých nebo kopinatých listů
vyrůstajících, stejně jako větve, v místě uzlin. Byly vázány na vlhké životní prostředí a během
karbonu, kdy dosáhly svého největšího rozvoje, se podílely na tvorbě uhlí. Podobně jako
plavuňovité rostliny většina nepřežila konec prvohor (-248 mil. let) a do současnosti se zachoval
jediný rod, ale již pouze bylinných přesličkovitých rostlin – Equisetum. Výskyt prvních
primitivních zástupců stromovitých kapradinových rostlin spadá do středního devonu. Byly to, jak
stromky nižšího vzrůstu (do 3 metrů výšky) se silnými kořeny a rozvětvenou korunou vějířů listů,
ale i vyšší stromovité kapradiny.
Až 10-ti metrů dosahovaly kapradiny rodu Psaronius (Cotta) z řádu Marattiales, s nevětveným
kmenem pokrytým pláštěm vzdušných kořenů a s chocholem listových vějířů na vrcholu. (Obr. 2).
Lichozpeřené listové vějíře, v mládí spirálně stočené - podobně jako u současných zástupců kapradin,
369