LieÄÂivé rastliny v meniacich sa environmentálnych podmienkach
LieÄÂivé rastliny v meniacich sa environmentálnych podmienkach
LieÄÂivé rastliny v meniacich sa environmentálnych podmienkach
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Vliv abiotických a biotických stresorů na vlastnosti rostlin 11.5.2005<br />
pletiva omezena na tenké vrstvy z malých buněk. Kořenový sytém je mohutnější <strong>sa</strong>hající<br />
k nepropustnému horizontu. V buněčném roztoku je méně chloridů a sulfátů a více uhlovodíků,<br />
zejména <strong>sa</strong>charidů. Příkladem halofytu s xeromorfní stavbou je Anabasis <strong>sa</strong>l<strong>sa</strong>, který má<br />
sukkulentní charakter a xeromorfní epidermis.<br />
Mnohé rostliny slanců nemají halomorfních rysů. Jsou to rostliny xeromorfní a podle vodního<br />
režimu xerofytní. Charakteristické rostliny pro sloupcovité slance jsou pelyňky – Artemisia<br />
pauciflora, A. maritima, Pyrethrum achilleifolium. Rostou společně s obvyklými stepními druhy a<br />
efemery. Kořeny těchto druhů do<strong>sa</strong>hují do slaného horizontu a jsou tedy odolné vůči vysoké<br />
koncentraci solí, ale jejich odolnost je xerofytní, nikoliv halofytní. Rostliny mají zvýšený<br />
osmotický tlak, ale ne vlivem solí, ale vlivem uhlovodíků, jako je tomu u xerofytů. Přítomnost<br />
haloxerofytů je indikátorem slancových půd.<br />
Strom slaných pouští, černý <strong>sa</strong>xaul (Arthrofytum haloxylon) je sukulentní halofyt, u něhož se<br />
vyvinula sezónní sukulentnost: sukulentní větévky na zimu opadávají.<br />
Jiné halofyty soli přijímají, ale nehromadí je a vylučují je gutací. Rostliny vytlačují vodu<br />
s rozpuštěnými solemi hydathodami, které jsou zpravidla přímo napojeny na svazky cévní. Tyto<br />
krinohalofyty mohou mít jen slabé halomorfní znaky a na povrchu listů jsou patrné solné krystalky<br />
a krusty. Gutace na půdách s vyšší koncentací solí se zvyšuje.<br />
Zonace u halofytů<br />
Koncentrace solí v půdě se může měnit v závislosti na místní orografii terénu či podle vzdálenosti<br />
od zdroje zasolení jedná-li se bodový zdroj, např. slaný pramen, nebo plošný zdroj, např. slané<br />
jezero v proláklině. Na takovýchto lokalitách je patrná zonace rostlin, pásy druhů snášejících<br />
stejnou míru zasolení.<br />
Vysokou míru zasolení, koncentraci chloridů 0,3-0,4 % a sulfátů 0,8-1,0 % snášejí druhy slanorožce<br />
(Salicirnia herbacea), slanobýly (Salsola cras<strong>sa</strong>, S. lanata) a Tleuropus litoralis. Poněkud méně<br />
odolné jsou Suaeda heterophylla, Petrosimonia brachiata, snášejí zasolení 0,2-0,3 % chloridů a<br />
0,6-0,8 % sulfátů. Na středně slaných půdách jsou hojně rozšířeny pelyňky Artemisia maritima,<br />
Statice otolepis, Kochia hyssopifolia, Suaeda paradoxa, které snáší koncentraci chloridů 0,1-0,2 %<br />
a sulfátů 0,6-0,45 %. Slaběji zasolené půdy charakterizují druhy Centaurea picris, Lepidium<br />
latifolium, Atriplex tataricum, Cynodon dactylon, Trifolium fragiferum, Poa bulbo<strong>sa</strong>, které rostou<br />
při koncentraci chloridů 0,01-0,04 % a sulfátů 0,15-0,3 % (Šennikov, 1953).<br />
Fyziologické působení <strong>sa</strong>linity<br />
Fyziologické působení <strong>sa</strong>linity na rostliny je zčásti fyzikální – osmotické a zčásti chemické, podle<br />
druhu přítomných iontů. Aby si rostliny zachovaly turgor, koncentrace osmoticky aktivních látek<br />
v protoplastu musí pře<strong>sa</strong>hovat koncentraci vody v okolí kořenového systému. Většina nehalofytních<br />
rostlin omezuje růst, když osmotický tlak půdního roztoku dosáhne 2 at, pro soli-tolerantní rostliny<br />
je to až 47 at a halofyty pokračují v normálním růstu daleko za tuto hranici (DAUBENMIRE,1974).<br />
Osmotický tlak buněčných roztoků může dosáhnout hodnot až 100 at.<br />
Rostliny na slaných půdách rostou hlavně během deštivého období, kdy půdní roztok je zředěn a<br />
koncentrovanější soli jsou v horizontu pod rhizosférou. To je také pravděpodobně jedním z důvodů<br />
proč mají halofyty mělký kořenový systém. Navíc, slané půdy jsou často podmáčené, s poškozenou<br />
strukturou a dostupnost kyslíku se snižuje rychle s hloubkou půdy.<br />
Řada halofytů vykazuje sukulentní charakter. Rozpuštěné soli, zejména chloridy, stimulují<br />
sukulentnost i u mnoha nehalofytních druhů, např. u chřestu (Asparagus).<br />
U většiny rostlin (včetně halofytů) slané podmínky výrazně omezují klíčivost semen a přežití<br />
klíčních vzešlých rostlin. Jejich úspěšné vyklíčení je omezeno na období, kdy je koncentrace solí<br />
nižší. Této skutečnosti se využívá v zemědělství. Pro vyklíčení vojtěšky je třeba vydatnou závlahou<br />
snížit koncentraci solí, a když klíční rostliny zesílí, jsou už vůči zasolení tolerantnější. Řada<br />
halofytů mořských pobřeží vyvinulo jako adaptaci živorodost (viviparii). Semena klíčí na mateřské<br />
rostlině a teprve mladé rostlinky se uvolňují a zakořeňují.<br />
357
Change language