Liečivé rastliny v meniacich sa environmentálnych podmienkach

Vliv abiotických a biotických stresorů na vlastnosti rostlin 11.5.2005
chladového stresu a v extrémních případech až k nevratnému poškození buněk, pletiv, orgánů
či celé rostliny (1-3).
Mezi nejčastější projevy chladového stresu u kukuřice patří zpomalení růstu a
prodlužování listů, snížení příjmu vody a živin kořeny, zpomalení různých transportních
procesů, pokles vodivosti průduchů, snížení účinnosti fotosyntetických procesů, změny ve
fluiditě buněčných membrán, charakteristické změny ve struktuře chloroplastů a dalších
buněčných organel, zvýšení produkce toxických reaktivních forem kyslíku (ROS) a nárůst
množství různých antioxidantů v buňce spolu se zvýšením jejich aktivity. Typ, míra a místo
projevu ovšem závisí nejen na konkrétních hodnotách nízké teploty, ale také na rychlosti
nástupu chladu, jeho přerušení periodami optimálních teplot, ontogenetickém stádiu rostliny
(nebo její části) a studovaném genotypu (3-9).
Mnoho prací se zabývá studiem fyziologické a biochemické podstaty rozdílů mezi
genotypy kukuřice vystavenými účinku nízkých teplot. Jejich velká část je věnována analýze
fotosyntetických procesů, jednotlivých složek fotosyntetického aparátu a antioxidační obrany
rostlin. Tyto práce bývají obvykle zaměřeny na srovnání genotypů, u nichž je předem známo,
že se vyznačují odolností či citlivostí vůči působení chladu (většinou se využívá několik málo
modelových inbredních linií) (4, 5, 7). Někteří autoři nicméně srovnávali také inbrední linie a
jejich F1 křížence a zjistili, že tito kříženci vykazují ve srovnání s rodiči menší poškození
různých složek fotosyntetického aparátu v důsledku chladu a lepší schopnost obnovy původní
fotosyntetické účinnosti po ukončení periody nízkých teplot (8, 9).
Při studiu vnitrodruhových rozdílů v odezvě fotosyntetického aparátu na působení
chladu bývají rostliny obvykle pěstovány ve stabilních podmínkách růstových komor či
klimaboxů. Teploty, používané k navození chladového stresu, se při těchto pokusech
v průběhu dne vůbec nemění nebo kolísají v rozmezí maximálně 1 – 4 ºC (4-6). Interpretace
takto získaných výsledků a zejména jejich aplikace na rostliny rostoucí v polních podmínkách
pak může být dosti problematická. Většina prací se navíc zabývá působením buď pouze
krátké periody nízkých teplot (několik hodin či dní - maximálně 5 dní) (4, 5, 8), nebo naopak
účinky dlouhodobého chladu (30 a více dní při pokusech týkajících se aklimační schopnosti
rostlin) (5, 7, 9), a fotosyntetické charakteristiky jsou měřeny buď okamžitě či velmi záhy po
ukončení chladového období. Vnitrodruhové rozdíly v odezvě rostlin na střednědobé
působení nízkých teplot, stejně jako rozdíly ve schopnosti různých genotypů obnovit původní
účinnost fotosyntetického aparátu po návratu rostlin do optimálních podmínek pěstování na
dobu delší než několik dní, byly studovány spíše výjimečně (6), a nikdo se v této souvislosti
dosud nezabýval možnými rozdíly mezi inbredními liniemi a jejich F1 kříženci.
66