Chemická termodynamika II

Pro usnadnění a. zrychlení "ručních" výpočtů byly funkce 'IjJ(T r ) a (T r ) tabelovány
1
v závislosti na redukované teplotě T r • Rovnice ve tvaru (1.22) má při znalosti kritických
veličin pouze jeden adjustabilní parametr (a), který se obvykle určuje z jednoho
údaje o tenzi nasycených par. Pokud by bylo užito tenze nasycených par při T r = 0,7,
resp. acentrického faktoru, po~om platí
. w = 0,20333 a-I, 182, a=4,9180 w+5,8132. (1.27)
Riedelovu-Planckovu generalizovanou rovnici (1.22) je možno používat v teplotním
rozmezí od trojného bodu až pod kritický. Průměrná nepřesnost odhadu tenzí nasycených
par je kolem 3%, pokud se ke stanovení parametru a použije normálního bodu
varu látky. Při nízkých teplotách lze však očekávat větší relativní chybu.
Z Riedelovy-Planckovy rovnice vyšli Lee a Kesler [72], kteří ji rovněž generalizovali,
ale par~metry určili na základě experimentálních dat o tenzích nasycených par
nepolárních látek. Výsledný tvar rovnice je následující :
In(p0/pc)
f(o)(T r )
f(l)(T r )
= f(O)(Tr)+wf(l)(Tr),
= 5,92714 - 6, 09648/T r - 1, 28862 ln T r + O, 169347T; ,
. 6
= 15,2518 -15,6875/Tr -13,4721lnTr +O,43577Tr .
(1.28)
(1.29)
(1.30)
1.4.2 Srovnávací metody pro odhad tenzí nasycených par
Kromě dříve uvedených metod, existují ještě postupy vhodné pro interpolaci (eventuálně
extrapolaci) tenzí nasycených par, které využívají znalosti zá.vislosti tenze nasycených
par podobné - referenční látky na teplotě. Princip metody lze ilustrovat
pomocí Clapeyronovy rovnice (5), kterou napíšeme jednak pro zkoumanou látku
jednak pro referenční látku R
dlnp~ = (Hvů'P) _1_.
dT Z1JÝ'P R RT2
(1.31 )
(1.32)
Vydělíme-li první rovnici druhou, přičemž u obou uvažujeme stejnou teplotu, dostaneme
vztah
(1.33)
1 Při zna.losti acentrického faktoru je možné použít následujících ekvivalentních rovnic
logp~ =logp~O) +w logp~l) , (1.26)
kde
!ogp~O) ="':'O,0748rp+5,8132IogT r ,
logpP) = -O, 179011í'+4.918IogT r .
21