Chemická termodynamika II

Obr. 2.7: Určení tepla při smísení roztoků nestejných koncentrací
Pokud by roztoky neměly stejnou teplotu, je nutno do bilance zahrnout členy, obsahující
teplo na příslušné ohřátí či ochlazení, které je možno určit na základě dat
o tepelných kapacitách roztoků.
Z hlediska fázových a chemických rovnováh je z parciálně molárních veličin nejdůležitější
parciální molární Gibbsova energie Gi, která se častěji označuje jako chemický
potenciál a značí se Jli, pro niž platí vztah
- • -E (
Gi = Jli.= Grn,i + RTlnxi + Gi . 2.76)
Používání parciální molární Gibbsovy energie má. tu nevýhodu, že jsme nuceni vždy
používat a definovat číselnou hodnotu G:n..i' Vzhledem k tomu, že neznáme absolutní
hodnotu Gibhsovy energie a velmi často potřebujeme znát pouze změny parciální molární
Gibbsovy energie za konstantní teploty a také pro přiblížení počítaných hodnot
k nějaké obvyklé termotiynamické proměnné, navrhl Lewis použití jiných termodynamických
funkcí, jako je fugacita a aktivita, které budou diskutovány v následující
kapitole.
2.3 Chemický potenciál, fugacita a aktivita složky
Stanovení veličin, které jsou uvedeny v záhlaví této kapitoly, závisí mimo jiné na
fázi, v níž tyto veličiny určujeme. Relativně nejsnadněji je tato úloha realizovatelná
u plynné fáze, kde až na aditivní konstantu určíme chemický potenciál na základěsta.-
55