Chemická termodynamika II

závisí především na přesnosti primárních údajů o tenzích nasycených par. Přitom
použitá k~relační rovnice pro tenzi nasycených par musí být adekvátní danému souboru.
Za adekvátní je po.važován vztah, který dovolí proložit experimentální data tak,
že odchylky vypočtených a experimentálních hodnot tenzí mají náhodné rozdělení a
svou velikostí odpovídají nepřesnostiměření. Přesné určeníderivace dp 0 / dT potřebné
k určení výparného tepla je diskutováno v následujícím příkladu.
hodnoty tenzí par u tetrahydrofuranu a odchylky od korelač­
Tabulka 1.2: Naměřené
ních závislostí"
t pO (p~p - P~lc)
oe Torr [Al [B]
44,251 355,32 7,52 -0,04
49,620 433,56 10,09 0,01
55,029 525,86 12,71 0,03
60,475 633,99 15,26 0,08
65,965 760,00 17,40 0,01
71,489 906,06 18,91 0,04
Příklad" :
U tetrahydrofuranu byla proměřena zá.vislost tenze nasycených par na teplotě v rozmezí
23 až 100°C. Na základě těchto dat byly určeny následující závislosti na teplotě
In(p0/Torr) =
ln (pOI Torr) =
A - BIT = 17,70264 - 3761, 621T,
B 2769,36
A - t + C = 16,108632 - t + 226,306'
Závislost [Al vystihuje naměřená data s poměrně velkou chybou na rozdil od závislosti
[B] - viz tab.1.2, kde jsou uvedena také původní experimentální data. Pomocí těchto
dat určete, pokud možno nejpřesněji, hodnotu dp0 I dT při normální teplotě varu. Při
výpočtu vyjděte jednak přímo z experimentálních dat, jednak z uvedených závislostí.
Řešení: Máme-li určit hodnotu (dp0 IdT) z experimentálních dat, můžeme postupovat
různým způsobem. Nejjednodudušší postup je ten, že tuto derivaci nahradíme
střední hodnotou poměrů diferencí, tj. "
Pro normální teplotu varu dostaneme
( dP0) 1 [P~l - P~ + p~ - P~l]
dT T=Ti ~ 2 Ti+! - Ti Ti - Ti-l
[B]
[Al
(1.40)
( dP0 ) 1 [ 906,06 - 760 ] 1
dT 1=65,965 ~ 2 71,489 _ 65,965 +... = 2(26,441+22,953) = 24, 697 Torrl K.
24