Chemická termodynamika II

proto má dodatkový objem zápornou hodnotu. Křivka (c) uka.zuje kuriózní průběh
dodatkového objemu u systému kyselina trifiuoroctová+kyselina propionová[52}.
Na obr.2,lb jsou uvedeny hlavní typy závislosti dodatkových veličin na složení:
Al - běžná "parabolická" závislost odpovídající kladným odchylkám,
A 2 - běžná "parabolická" závislost odpovídající záporným odchylkám,
I - méně obvyklý průběh s infiexním bodem,
S - tzv. esovitý průběh, který sejen vzácněvyskytuje u Gibbsovy energie, ale relativně
často u entalpie či objemu.
Obr. 2.2: Zařízení na měření směšovacíhoobjemu podle Keyese a Hildebranda
2.1.4 Experimentální stanovení směšovacího objemu a entalpie
Jak již bylo řečeno, některé směšovací veličiny lze přímo měřit. Na obr.2.2 uvádíme
jednoduché zařízení na měření dodatkového objemu podle Keyese a Hildebranda [63}.
Přístroj se skládá ze dvou propojených baněk 1 a 2. Baňky jsou naplněny odplyněnýmí
čistými látkami, které jsou odděleny rtutí. Po vytemperování se odečtou výšky
menisků látek v kalibrovaných kapilárách. Po smíšení, které se realizuje nakloněním
přístroje, a novém vytemperování se opět odečtou výšky menisků a z rozdílu se získá
celková. změna objemu, která doprovází směšovánÍ.
Směšovací objemje možno také určit na základě naměřenýchhodnot hustot čistých
látek a dané směsi podle vzt.ahu
M 1 ~ ~ Mi .
V = - LJXiMi - LJXi-•.
Pi:l i=1 Pi
(2.18)
Tento postup však vyžaduje velmi přesné měření hustoty, což např. dovoluje vibrační
hustoměr fy. A.Paar.
Princip hustoměru firmy A.Paara byl navržen Leopoldem a Stabingerem [124]
a vychází ze vztahu pro rezonanční frekvenci kmitů f zakotveného U-nosníku - viz
obr.2.3 -
(2.19)
39