VEDA VYDAVATEĽSTVO SLOVENSKEJ AKADÉMIE VIED

LAURENT BAZAC–BILLAUD
li tento prostor v zájmu efektivnější správy rozčlenit a současně vymezit jeho
místo v širším kontextu celé pražské aglomerace. Pokud jde o samotné obyvatele,
ti „prožívají“ svou čtvrť zvláštním způsobem, jež se snahami jedněch i druhých
o rozdělení prostoru „čtvrti“, již se každý z nich po svém snaží vytvořit,
často nemá moc společného. Na druhé straně obyvatelé původní vesnice, jsme
téměř v pokušení nazvat je „domorodci“, se snaží bránit své dědictví a uchovat
si vzpomínku na dobu, ostatně ne příliš dávnou, kdy jejich vesnice byla nezávislá
a vliv města, byť vzrůstající, pociťovala jen vzdáleně.
Všechny kategorie těch, jež do tohoto procesu zasahují, mají svůj specifický
slovník a jazyk. Pomocí výkladu různých slov užívaných k označení tohoto prostoru
a jejich vzájemných konotací, bych se rád pokusil analyzovat odborné výrazy
diskuze, která o skutečném charakteru tohoto území v současné době vzniká.
Jihozápadní Město, Praha 13, sídliště Lužiny nebo Stodůlky? Tyto nejistoty
nám dávají nahlédnout do hlubin sporu, v němž jde o zásadní otázku vymezení
lokální identity.
Program územního plánu Prahy v šedesátých letech
Plán Jihozápadního Města se ve urbanistů výkresech architektů a objevil
koncem šedesátých let. Byl součástí rozsáhlého programu výstavby, o níž bylo
rozhodnuto začátkem desetiletí a jež si kladla dva ambiciózní cíle:
• Vytvořením tří velkých center k usídlení obyvatelstva mimo přirozenou
polohu v údolí Vltavy, kde se město až dosud rozvíjelo, restrukturovat a uvolnit
pražskou aglomeraci.
• Masivní výstavbou nových bytů, jimž se z hygienického hlediska nedalo
nic vytknout (ústřední topení, sanitární zařízení pro každý byt), vyřešit jak kvantitativvní,
tak i kvalitativní bytovou krizi sužující Prahu, které se vláda počátkem
60. let rázně rozhodla čelit.
Plán byl neboť ambiciózní, v průběhu třiceti let počítal s tisíců
výstavbou
bytů nových pro více než 300 000 obyvatel. 3 Tento program byl rozdělen do tří
části: nejprve Severní Město na severu města, poté Jižní Město na jihu a koneč-
Jihozápadní město na jihozápadě pražské aglomerace.
ně
Již z rychlé analýzy názvů, jichž se těmto projektům dostalo, jsou zřejmé
výrazné plánovací ambice a radikální autorů vize programu, zaměstnaných
v útvaru hlavního architekta města Prahy.
144
3 V té době době to představovalo třetinu obyvatel Prahy.