VEDA VYDAVATEĽSTVO SLOVENSKEJ AKADÉMIE VIED

NAD MLUVOU MĚSTA BRNA. ZDROJE – STAV – VÝVOJ
v části města, kde nebyl pohyb obyvatelstva příliš velký, tj. postatě v u dětí bývalých
respondentů, ukázal zřetelný ústup rysů typických regionu. Na pomezí existence
ustoupily za jedinou generaci typické tvary maskulin na -a (již jen 7,0 %
na tvar s Laděm), jen kolem 10 % dokladů zaznamenává hanácké mo-
dokladů
noftongy (typ dlóhé nos). U tvarů ostatních mizí specifika méně regionu nápadně,
morfologizované hláskoslovné jevy jsou stále v nadpolovičním počtu dokla-
a trvá i tvarové sblížení tvrdé a měkké flexe v ostatních tvarech. Dále postoudůpila
diftongizace é > ej na konci slova (typ černej pes), ubývá však – shodě ve
s vývojem ve stylizované češtině obecné rozhlasu a televize, protetické v- (typ
vokno – jen 18,6 % dokladů). Přes ústup prvků lokálních je dosud patrná kontinuita
s výchozím stavem. Domníváme se, že tomu přispívá skutečnost, že gramatická
stavba řeči se osvojuje přirozenou cestou a i když jsou si možná rodiče
a prarodiče vědomi specifik své mluvy,nedokáží je v spontánním projevu korigovat:
lokálně užití příznakové koncovky nebo hláskové obměny slova totiž není
vnímáno jako negativní signál komunikace, v některých vrstvách je naopak projevem
jisté identifikace s prostředím.
Jinak je tomu u lexika. Připomněli jsme již, že vývoj vedl k zániku přirozené
bilingvnosti běžné komunikace a že se samo němectví stalo negativním atributem.
Nositelé tohoto lexika zřejmě byli schopni se takto společensky nevhodným
slovům vyhýbat, nahrazovat je vhodnějšími, českými synonymy a nové
generaci je již nepředávali. Dnes existují „starobrněnská“ slova jen v některých
rodinách jako signál pospolitosti a vazby na minulé generace (např. šnicl, kugluf
nebo šmorn jako domácké názvy oficiálně jídel zvaných řízky, bábovka a trhanec)
nebo při expresi (nésu žádná štumédla = nejsem žádná služka; co to máš za
micnu = ošklivou čepici). Druhým místem, alespoň kde některé přežívají, je brněnská
bohéma, pro niž se specifická mluva, v případě tomto navazující na mluvu
zmíněné plotny a doplněná bohatým novotvořením, stala prostředkem skupinové
identifikace. Tato mluva vešla i do současné literatury a stává se dík tomu
novým obrazem brněnské mluvy.
V jazyku není nikdy skutečně možno odhadovat budoucnost, je však možno
se o to pokusit: Pokud jde o Brno, samozřejmě musíme počítat s další nivelizací
rozdílů místních a sbližování s „obecnou“ českou mluvou. Dosavadní zkušenost
ukazuje, že bude rychlejší v hláskosloví, a to i dík velké frekvenci jevů,
jichž se to týká; morfologické jevy, jejichž frekvence v textech je daleko menší,
pravděpodobně budou vzdorovat déle. základě Na pozorování textů, které zvýrazňují
svou brněnskou provenienci (texty folkových zpěváků, vzpomínková vyprávění,
nejnovější krásná literatura), však shledáváme, že i tyto mizející rysy
73