VEDA VYDAVATEĽSTVO SLOVENSKEJ AKADÉMIE VIED

MARIE KRČMOVÁ
krystalizující do hanáckých nářečí jižní podskupiny, protože běžná mluva se
osvojuje přirozenou cestou spojenou s vlastní aktivní komunikací a vliv jiných,
kulturních variet národního jazyka se uplatňuje až sekundárně, spolu se vzděláním
a vstupem do profesí, které aktivní užívání kulturní podoby národního jazyka
podporují nebo dokonce vyžadují. Jde potom o osvojování řízené, spojené se
školní výukou, a k ní měl nositel běžné mluvy města přístup velmi různý: můžeme
oprávněně soudit, že jen omezená skupina lidí v minulosti studovala, a ti zase
ovlivňovali běžnou mluvu celku města jen nepřímo, komunikovali totiž ve
své, početně méně významné skupině. Ostatně vědomé osvojování kulturního
jazyka bylo v minulosti jiné než dnes, vzdělaní lidé získávali ještě v minulém
století znalosti především v němčině a latině a němčinu také v intelektuální komunikaci
aktivně užívali. Německá byla v našem městě vrstva vyššího úřednictva,
což určovalo vnější, německou podobu celého Brna.
Čeština se do postavení jazyka vyšší kultury dostávala po pobělohorské
regresi sice už v minulém století, ale ne vždy a se stejnou silou. Příležitosti
k osvojení spisovné češtiny byly v Brně minulého století minimální. Ve vnitřním
městě, jádru dnešního Brna, např. neexistovaly mnoho let české obecné školy.
První je založena v 1871 jako cvičná škola učitelského ústavu, v r. 1877 vzniká
obecná škola soukromá, nejprve pro 33 dětí, teprve 1881 veřejná. Pro rok 1900
se tu uvádí jen 6 českých obecných škol, zatímco německých je 27. České střední
školství vzniká dříve (Slovanské gymnázium 1867, mužský a ženský učitelský
ústav 1870), pracovalo však vedle státem a vedením města preferovaných škol
německých a sloužilo i širokému okolí podobně jako školy odborné. Z tohoto
prostředí se – ve srovnání s Prahou relativně pozdě – konstituuje vrstva uvědomělých
brněnských Čechů, kteří dbají i na kultivovanou českou komunikaci.
Význam má také spolkové hnutí (střediskem českého života se stává Besední
dům postavený 1873), i když ve městě dlouho existovaly i spolky národnostně
nespecifikované.
Na formování mluvy města mělo vliv také nejbližší kulturní, správní a ekonomické
středisko, jímž byla (multikulturní) Vídeň. Němčina však nepůsobila na
mluvu města jen svou kultivovanou „školskou“ podobou. Především to, že se
někdo učil ve škole německy, nemuselo jeho běžnou denní komunikaci příliš
ovlivnit: ve škole se memorovalo, a to zcela jistě o jiných věcech, než byl denní
život prostých lidí. Významnější však je, že česko-německá byla i sama každodenní
komunikace nižších společenských vrstev, protože vedle Čechů v Brně
žilo nejen německé obyvatelstvo města ve všech sociálních skupinách, ale byla
tu také vazba na německé venkovské obyvatelstvo brněnského jazykového
68