VEDA VYDAVATEĽSTVO SLOVENSKEJ AKADÉMIE VIED

PETR SGALL
ženy jsou mnohdy přizpůsobivější, pochopitelně věnují víc pozornosti
vzhledu a dojmu, jakým působí, a chtějí tedy být pečlivější i ve své mluvě, mluvit,
jak k tomu byly vedeny ve škole; ale jindy se zase v jejich řeči projevuje vysoký
stupeň spontánnosti, podporující jevy OČ;
ve věci povahových rozdílů uveďme, že impulzívnost, ale i plachost, introvertnost
podporují užívání jevů OČ; pro uplatňování SČ je příznivá uvážlivost,
snaha chovat se vybraně;
pro místní původ je podstatné, že Čechy jsou daleko jednotnější než Morava;
nepůsobí tu tolik vědomí lokální omezenosti (které je na Moravě důležité pro
motivaci ve směru SČ tvarů), protože rozdílnost běžné mluvy na Moravě není
pro mluvčí z Čech většinou bezprostředně relevantní;
různost sociálního původu dnes asi nepůsobí na řečové návyky nijak intenzívně;
k vlivu vzdělání a povolání jistě patří to, že zvyk spisovně mluvit v oficiálním
styku (včetně školy, ačkoli ani tam důsledné užívání SČ není nijak samozřejmé)
posiluje uplatnění jevů SČ i v neoficiálním hovoru (to se týká i mluvčích
pracujících v politice, v kulturním životě, v úřadech i obchodech „s úrovní“), ale
ani tento faktor není absolutní;
(b) v situaci hovoru je možné rozlišovat:
hovor soukromý a veřejný, s různými mezistupni, ve kterých je dost prostoru
pro uplatnění individuálních faktorů;
hovor oficiální a neoficiální; dodejme, že např. v televizních rozhovorech
je v jiné situaci redaktor nebo moderátor než interviewovaná osobnost (která je
v pozici neoficiální a má na vůli, zda zdůrazní spíš spontánnost nebo spíš „kultivovanost“
svého veřejného vystupování; často v tom ovšem kolísá);
pro vztah mezi účastníky je důležité (ale zase ne úplně jednoznačné), jestli
jde o první setkání nebo o hovor, jehož účastníci se více nebo méně důvěrně
znají, popř. jsou ve vztahu nadřízeného a podřízeného ap.;
(c) obsah projevu sám o sobě není zvlášť směrodatný: mluvčí zvyklí hovořit
spolu v OČ se zpravidla jejích hláskoslovných a tvaroslovných prvků nevzdají,
ani když hovor přejde na odborné pole.
Složitá situace češtiny, tedy rozdíl mezi oběma centrálními variantami,
vznikla v období národního obrození, kdy bylo do obnovované SČ převzato tvarosloví
humanistické češtiny, Kralické bible. Působil tu vliv mluvnice Dobrovského,
ale ten na obnovení češtiny nevěřil a psal tedy (jako osvícenec) mluvnici
klasického humanistického jazyka; o novějších jevech (jako velkej, města byly)
se zmiňuje jen na okraji. Když se pak preromantická Jungmannova generace
76