VEDA VYDAVATEĽSTVO SLOVENSKEJ AKADÉMIE VIED

MLUVA LOKÁLNÍCH RÁDIÍ
nebyl, se nově uplatňuje jako regulérní nástroj komunikace, a to ve veřejných
projevech. Obnovuje se emocionálně-estetické vnímání dialektu, nářečí se nově
stává přijatelným a dokonce žádoucím atributem stvrzujícím svébytnost města /
rádia / komerčního prostoru (srv. také Dršatová – Louženská, 1996, s. 111). Na
otázku, zda jde o živý vývojový proces v českém jazyce odrážející sociální vývoj
(posilování regionální pospolitosti), nebo pouze o dočasný, uměle vyvolaný
jev podnícený komerčními zájmy, však odpoví teprve budoucnost.
Literatura
BARTOŠEK, J.: Jazyk žurnalistiky. In: Český jazyk na přelomu tisíciletí. Praha 1997, s. 42 –
67.
DANEŠ, F.: Situace a celkový stav dnešní češtiny. In: Český jazyk na přelomu tisíciletí. Praha
1977, s. 12 – 24.
DRŠATOVÁ, J. – LOUŽENSKÁ, A.: Prožívání češtiny v reakci na „princip sdílené rozdílnosti
v Evropě“. In: Spisovnost a nespisovnost dnes. Brno 1996, s. 110 – 112.
HIRSCHOVÁ, M.: Interpersonální komunikace ve stabilizovaných malých skupinách. Slovo
a slovesnost, 52, 1991, s. 89 – 103.
MÜLLEROVÁ, O.: Nespisovnost v rozhlasovém vysílání. In: Spisovnost a nespisovnost
dnes. Brno 1996, s. 204 – 207.
273