VEDA VYDAVATEĽSTVO SLOVENSKEJ AKADÉMIE VIED

MARIE KRČMOVÁ
V gramatické stavbě brněnské mluvy je patrná vazba na dialekty okolí.
Nejde přitom o totožnost s nimi, z mluvy města nejsou např. doklady na hanácké
změny vokálů typu rebe (= ryby), bodo (= budu) nebo protetické h- (hodělat =
udělat), které známe z nářečí některých brněnských předměstí. Rozdílům přispívalo
i to, že nářeční pozadí mluvy města nebylo zcela jednotné (v okolí města
probíhá např. izoglosa tvaru feminin adjektivní flexe té dobré x tý dobrý). Přesto
měla ještě v době našich prvních výzkumů mluva Brna výrazný hanácký kolorit.
Rysy, které tu připomeneme, nebyly ovšem v komunikátech přítomny pravidelně,
kolísání bylo již před 30 lety, kdy výzkum začal, typickým rysem brněnštiny.
Šlo o kolísání mezi prostředky tradičními a spisovnými, v menší míře se jako inovace
objevují rysy charakteristické pro obecnou češtinu a tendence interdialektické.
Tradiční hláskové a tvarové podoby tvořily v té době ještě součást jazykového
povědomí dětí ve věku kolem 14 let, tj. byly rysem dosud uvědomovaným:
tak např. je v dotazníkovém výzkumu (Krčmová, 1981) ve 1/4 odpovědí doloženo
tradiční -ó- (typ dlóhá), 21 % respondentů se hlásí i k tradičnímu -é- uvnitř
slova (typ hébat), skoro 20 % i na konci slova (typ malé nos). Ještě zřetelněji je
návaznost patrna v morfologizovaných hláskoslovných jevech (82 % -u na konci
v ak. sg. měkkých feminin, typ rukavicu, 71 % -a v gen. sg. měkkých deklinací
maskulin, typ do hrnca, 67,2 % -ó/-ou v instr. sg. měkkých feminin, typ hadicó/hadicou);
zřetelně jsou zastoupeny i další morfologické jevy (39,7 % instr.
sg. maskulin na -a typu s Laděm, 46 % měkké flexe jmen na -la, typ do jehle,
66,7 % instr. pl. měkkých feminin, typ rukavicama, a dokonce i kolem 30% slovesných
tvarů typu oni umijó/jou). V hláskosloví však je již součástí povědomí
i -ej- na místě tradičního -é, a to v 59,6 % na konci slova (typ veselej kluk), ale
jen v 31,1 % ve slovních základech (typ hejbat); mluva se tak výrazněji sbližuje
s obecnou češtinou, s níž mělo původní nářečí společné velmi frekventované
protetické v- (typ vokno) a zúžené -é- (typ mlíko). Dialektové podloží se projevuje
také v tom, že součástí spontánních projevů jsou některé rysy shodné se
spisovným jazykem, např. odlišování životnosti atributu při shodě (typ chytří žáci,
80 %) nebo zachovávání -l v příčestí po souhlásce (typ on nesl, 95,9 %). Charakteristický
je pro dobu před 30 lety dosud doznívající rozdíl mezi vlastním
městským jádrem a (dříve) zemědělskými předměstími, kde byla návaznost na
tradiční dialekty mnohem nápadnější (Krčmová, 1995).
Bilingvnost města v nižších jazykových rovinách prokazatelné stopy nezanechala;
uvádí se sice vliv německé artikulace na brněnskou výslovnost vokálů
(Chloupek, 1962), podobné „zúžené“ přední samohlásky najdeme však v širším
regionu, kde již přímý kontakt s němčinou neexistoval (ryze české Blanensko).
70